Příběh nejdelší katedrály

Asi hodinu jízdy jihozápadním směrem od Londýna leží mezi nevysokými kopci v mělkém údolí řeky Itchen malé klidné městečko. Jeho srdcem je ulice svažující se z návrší od bývalého hradu a jediné zachovalé městské brány, která přechází v půvabnou pěší zónu s malými obchůdky a končí u sochy jediného anglického krále, kterému se říká „veliký“. Po stranách této ulice je několik hospůdek v typicky staroanglickém stylu, v jedné dokonce vaří vlastní pivo, jmenuje se Crown and Anchor, stejně jako sama hospoda. Pokud ale poodejdete pár kroků stranou, dostanete se na prostranství, jemuž dominuje starobylá katedrála. Na první pohled je velmi dlouhá. Je opravdu velmi dlouhá. Na druhý pohled si uvědomíte, že je vlastně tak dlouhá, že z žádného místa nevidíte její konec. A víte co, já Vám prozradím, že je to tím, že je to nejdelší gotická katedrála na světě. A to i přesto, že jí ještě část ubourali.

Na začátku byli Římané

Ohromná gotická stavba v dnes trošku ospalém Winchesteru nestojí náhodou. Winchester je starobylé místo, které kdysi bylo velmi významné. Přes čtyři století byl Winchester hlavním městem Wessexu a později celé Anglie. Římané, kteří do těchto míst přišli ve druhé polovině prvního století, zde založili sídlo a nazvali jej Venta Belgarum. Ve třetím století Římané opevnili město hradbami a Venta Belgarum patřilo rozlohou k největším městům římské Británie. Ve čtvrtém století se Římané začali z Britských ostrovů stahovat a Winchester začal postupně chátrat. Nově příchozí Sasové místo nazvali Fort Venta, což se ve staré angličtině nejpozději do sedmého století změnilo na Wintan-ceastre a odtud byl jen krůček k dnešnímu Winchesteru. I zde, jako v mnoha jiných případech platí, že pokud je v současném anglickém názvu slovo „chester“, můžete úspěšně hádat, že je název odvozen od římského sídla s vojenskou posádkou (castrum - pevnost).

V roce 642 (nebo 648) král Wessexu Cenwalh založil ve Winchesteru kostel sv. Petra a Pavla. Tento kostel, který je dnes známý jako tzv. Old Minster, byl předchůdcem dnešní slavné katedrály. Pouhých několik let po založení se kostel stal katedrálou a sídlem biskupa, který se sem přestěhoval z upadající diecéze v Dorchesteru na Temži. V devátém století zde sídlil král Alfred, který nechal město přestavět a opevnit, aby se mohlo lépe bránit vikingským nájezdům. Alfréd také Vikingy několikrát porazil, důležité je jeho přesvědčivé vítězství v bitvě u Edingtonu r. 878, po kterém sjednotil velkou část dnešní Anglie a uzavřel s Vikingy mírovou dohodu.

Nejslavnější biskup

Současníkem krále Alfreda byl také nejvýznamnější Winchesterský biskup a světec, sv. Swithun. Jeho biskupská éra je téměř zapomenuta především pro zázraky, které konal po své smrti. Jeho tělo bylo někdy v devátém století rozděleno na více částí a znovu pohřbeno v různých hrobech, odkud jako relikvie putovalo dále. Uvádí se, že Swithunova hlava je umístěna v katedrále v Canterbury, jeho paži mají v katedrále v Peterborough. Hlavní schránka s jeho ostatky byla r. 1093 uložena v nově postavené normanské katedrále ve Winchesteru (na místě starého Old Minsteru). Sv. Swithun byl zdrojem nesčetných zázraků a k jeho hrobu směřovaly tisíce poutníků. Biskup AEthelwold přikázal mnichům, že pokud se stane zázrak, mají všeho ihned nechat a běžet do katedrály k hrobu sv. Swithuna a velebit Boha a sv. Swithuna za jejich dobrodiní. Říká se, že vše došlo tak daleko, že mniši jednoho dne odmítli poslušnost, protože museli i několikrát za noc vstát a jít k hrobu sv. Swithuna děkovat za zázrak. Následně se ale sv. Swithun zjevil ve snu několika bratřím a pohrozil, že pokud nebudou poslušní, zázraky přestanou.

Sv. Swithun je také patronem deště a lidé se k němu modlí v případech velkého sucha. Svátek má 15. července a lidová pranostika říká, že pokud na den sv. Swithuna déšť skropí jeho most ve Winchesteru, bude následujících čtyřicet dnů deštivých.
St Swithun's day if thou dost rain
For forty days it will remain
St Swithun's day if thou be fair
For forty days 'twill rain nae mare

Normanské dědictví

Ale zpět ke katedrále. Starý Minster byl zbořen r. 1093, ihned po vysvěcení nové katedrály. Její stavbu poručil r. 1079 biskup Walkelin a byla postavena za krátkých čtrnáct let. Románská stavba na půdorysu kříže byla vysvěcena 8.4.1093 za přítomnosti všech anglických biskupů a do katedrály byly umístěny ostatky sv. Swithuna. Katedrála měla nad křížením transeptů věž, která se ovšem zřítila r. 1107. Zdejší kronikáři dávali zkázu do souvislosti s tím, že v katedrále byl r. 1100 pohřben nenáviděný král William Rufus. Náhrada původní věže stojí dodnes, nad střechu vystupuje jen o 11 metrů a dodnes je ukázkou románské (v Anglii nazývané normanské) architektury.

Velká část původní románské stavby Winchesterské katedrály stojí dodnes. Hlavně v prostoru obou transeptů můžeme stále obdivovat velkorysost stavby. Tři vysoká patra, valené oblouky, sdružená okna a dřevěné stropy nám nechají nahlédnout do tehdejší doby, do doby, kdy katedrála musela na obyčejné lidi působit jako zázračné dílo. Nicméně ve 14. století přichází dva vizionářští biskupové a ti nechávají katedrálu přestavět v tehdy moderním, gotickém slohu. Tehdy již trošku těžkopádné valené oblouky byly nahrazeny lehkými lomenými oblouky, těžké zdivo nahradila vertikalita, sloupy nesoucí strop lodi i chóru jsou zdobeny mnohočetným žebrovím a katedrála získává úplně jiný vzhled.

Stavíme a boříme

Už na konci 12. století byl ke katedrále na východním konci přistavěn retrochór v raně anglickém gotickém stylu. V polovině 14. století biskup Edingdon nechal strhnout dvě poslední pole a nechal vystavět nádherné západní průčelí s portálem a začal s přestavbou klenutí lodi. Biskup William of Wykeham úplně přestavěl osu západ - východ, tzn. celou loď i chór. Z třípatrové stavby se stala stejně vysoká dvoupatrová, daleko progresivnější, vertikální, pozdě gotická stavba. Klenutí je v tzv. perpendikulárním (vějířovém) stylu, který je typický pro pozdní gotiku na Britských ostrovech. Podobné (a mnohem členitější) příklady perpendikulární gotiky najdeme např. ve Westminster Abbey, Kings College v Cambridge, v katedrále v Gloucesteru, Bath Abbey nebo v kapli sv. Jiří na hradě Windsor.

V dalších dobách probíhaly v katedrále jen menší úpravy, byly přistavěny některé boční kaple a naopak, poté, co se Jindřich VIII. prohlásil hlavou anglikánské církve a zrušil kláštery, ve Winchesteru byl také r. 1539 zrušen zdejší benediktinský klášter a zbourány budovy konventu a kapituly, které ke katedrále přiléhaly. Během občanské války byl Winchester obsazen vojsky Olivera Cromwella a v katedrále byly zřízeny stáje. Velká část vitráží byla rozbita a zničena, stejně jako vnitřní výzdoba katedrály. Vojáci také rozbili rakve s ostatky šesti anglosaských králů, kteří byli v katedrále pohřbeni, a jejich kosti rozházeli po podlaze. Když později vojáci odešli, mniši kosti posbírali a uložili do nových, provizorních, dřevěných rakví. V těchto rakvích zůstaly až dodnes a zajímavostí je, že mniši nedokázali poskládat správné kosti k sobě, takže těch šest králů je společně v šesti rakvích a nikdo neví, která kost komu skutečně patří.

Hrdina pod povrchem

Katedrála byla několikrát opravována a restaurována. K zásadní události došlo na počátku dvacátého století, kdy se zdálo, že jihovýchodní část budovy bude poškozena spodní vodou. Bylo rozhodnuto, že základy katedrály budou vypodloženy a zesíleny. Potápěč William Walker strávil šest hodin denně po dobu šesti let (1906 – 1912) v hloubce až 6 metrů pod zemí v úplné tmě a umístil celkem 25 000 pytlů betonu, 115 000 betonových bloků a 900 000 cihel pod a vedle základů budovy, čímž ji zřejmě zachránil před rozpadnutím nebo před pozvolným potopením do podmáčené okolní půdy. William Walker byl za svou práci oceněn titulem a vyznamenáním a má v katedrále svoji bronzovou sochu.

Všecka sláva polní tráva

V průběhu věků se v katedrále ve Winchesteru odehrála řada pamětihodných událostí – královské svatby, pohřby, korunovace… jen namátkou již zmíněný pohřeb krále Williama Rufuse, svatba Jindřicha IV. nebo královny Mary I., známé jako „bloody Mary“. Ve Winchesteru byl korunován i Vilém Dobyvatel a to třemi papežskými legáty. Bylo to na Velikonoce r. 1070 a tento akt bývá interpretován jako jakési papežské uznání a legitimizování Vilémovo invaze do Anglie. V katedrále je mnoho pomníků, památníků, uměleckých děl a jsou zde pohřbeny různé zajímavé osobnosti. Mezi nejznámější patří anglická romantická spisovatelka Jane Austinová, která ve Winchesteru žila.

Winchester je kouzelné místo, kde se snoubí historie s pohodou. Místní lidé jsou laskaví a milí a jsou také hrdí na svou katedrálu, za kterou jezdí návštěvníci z celého světa. Dnes sice v katedrále nepotkáte poutníky, kteří se po kolenou posouvají ke schránce svatého Swithuna, ale klidně se u kávy nebo tradičního cream tea můžete zapovídat s Američany, Italy nebo Australany, kteří překonali tisícikilometrové vzdálenosti, aby se pokochali zdejší historií. Winchester vítá každého, kdo přichází s úsměvem a dobrou náladou. Nespěchá a po kouskách svým hostům odhaluje svá tajemství. A když zrovna prší? To se asi někdo modlil ke svatému Swithunovi.