Irská architektura
Už jste asi slyšeli, že Irsko je zelený ostrov. Že zelená je tu opravdu zelená (a že toto slovo tu získává nový smysl), že mraky tu plují tak nízko, až máte chuť si povyskočit, abyste se jich mohli dotknout, a že se na zvlněných loukách pasou nekonečná stáda ovcí.
Tvář irské krajiny však ovlivnil i člověk. Během tisíců let, kdy tento ostrov obývá, tu zanechal své stopy, viditelné na každém kroku. Pojďme se tedy podívat na stavby, které jsou typické pro tento ostrov o rozloze o něco málo větší, než je Česká republika.
Jak to celé začalo
„Smaragdový“ ostrov je jednou z nejpozději osídlených oblastí Evropy, obydlen je až posledních zhruba deset tisíc let. Původ prvních obyvatel Irského ostrova je neznámý, předpokládá se, že přcházeli přes Britské ostrovy ještě v době, kdy existovalo spojení s kontinentální Evropou.
První obyvatelé Irska byli nomádi, lovci a sběrači, kteří neměli pevná obydlí a pohybovali se krajinou podle toho, kde byly nejlepší zdroje obživy. Zhruba mezi šestým a pátým tisíciletím před naším letopočtem zde dochází k takzvané neolitické revoluci, kdy se z lovců stávají farmáři. Kolem roku 4000 př. n. l. tak irskou krajinu obhospodařují zemědělci, kteří mají díky novému stylu života více času na duchovní život a na budování nových typů staveb.
Pravděpodobně nejznámějším monumentem z tohoto období je jedna z nejvýznamnějších evropských chodbových hrobek Newgrange. Postavená byla kolem roku 3200 př. n. l. a zraku okolí zůstávala skryta po mnoha staletí – lidé ji znovu objevili až v roce 1699. Archeologické výzkumy zjistily, že se vlastně jedná o sluneční observatoř. Newgrange je jedním z mnoha monumentů Brú na Boinne, obrovského neolitického komplexu čítajícího přes 90 větších či menších hrobek z doby před 5000 lety. Dle pověsti tu našli místo posledního odpočinku i legendární králové Tary, tedy až do konce 11. století politického a duchovního centra Irska.
V Irsku v době pozdní doby kamenné vzniklo obrovské množství menších hrobů a hrobek, z nichž se často nezachovalo mnoho, často se zachovaly jen některé části. To je mimo jiné příklad i slavného dolmenu Poulnabrone, vztyčeného někdy v období mezi 2500 – 2000 př. n. l., ležícího v srdci magické krajiny Burren.
Dalším důležitým milníkem irské historie je počátek zpracovávání kovů. Nejprve těžba mědi a pak objev výroby bronzu se v Irsku datuje někam před rok 2000 př. n. l. Výroba kovových nástrojů umožnila tehdejším lidem opět posunout možnosti stavitelství - tentokrát ale především jako formu obrany proti nepřátelům vyzbrojeným kovovými zbraněmi. Irskou zvláštností jsou umělé ostrůvky na jezerech, tzv. crannogy, či opevněné kruhové dvorce, obehnané náspem, palisádou či příkopem.** Po nich dnes zbyly jen kruhové vyvýšeniny, které v mnoha případech byly objeveny až při pohledu z letadla.
V průběhu prvního tisíciletí našeho letopočtu pak na západním pobřeží Irska vznikala kamenná kruhová či půlkruhová hradiště. K těm nejzachovalejším patří např. Staigue Fort na poloostrově Ring of Kerry, Dún Eochla na nejvyšším bodě ostrova Inishmore či nedaleké půlkruhové hradiště Dún Aonghasa, které chránily čtvery hradby. Unikátní zážitek nabízí návštěva hradu a pravěkého skanzenu Craggaunowen, kde jsou nejen vystaveny předměty z doby bronzové, ale minulost tu ožívá v podobě příběhů a ukázek dobových činností.
Keltové a křesťanství
Kolem roku 2 500 př. n. l. se na Irský ostrov dostávají lidé s kulturou zvoncových pohárů, kteří s sebou přináší keltský jazyk. Keltové tak, jak si je dnes představujeme, přichází přes Britské ostrovy v několika vlnách během prvního tisíciletí před naším letopočtem a přináší s sebou dobu železnou. Postupem času si tady založili až sto kmenových království a díky izolované poloze zůstali dlouho mimo vliv evropských dějin. Zbylo tu po nich nejstarší irské písmo, zvané Ogham, které mělo podobu zářezů kolem svislé hlavní linky. Vzniklo někdy kolem roku 300 n. l. a dochovalo se na několika kamenech, které dnes můžete vidět především v muzeích.
V 5. století jmenoval papež Celestýn nového biskupa. Stal se jím Palladius, budoucí patron Irska svatý Patrik. Na ostrov se dostal roku 432 a svědomitě tu vykonával misionářskou činnost. Právě on zde založil systém klášterů, které se staly centrem nejenom církve, ale i vzdělání. K těm nejznámějším patří „Údolí dvou jezer“ Glendalough či Clonmacnoise, ležící v centru ostrova.
Klášterní komplex Clonmacnoise ve tvaru kruhu založil roku 548 svatý Ciarán. Když studoval na Inishmoru u svatého Endy, zdál se mu podivný sen: viděl velký zelený strom uprostřed Irska. Jeho učitel to bez zaváhání vyložil zcela jednoznačně – Ciarán má založit kostel u řeky Shannon. Z původního rozlehlého areálu se do dnešních dob zachovaly povětšinou jen zbytky původních staveb, které však i tak stojí za zhlédnutí. Patří k nim tzv. MacDermotův kostel, jehož západní portál zdobí listy a draci, několik menších kostelíků, zbytky kaple, v níž má být svatý Ciarán pohřben, či hřbitov.
Nepřehlédnutelným prvkem historických klášterů jsou i tzv. vysoké kříže. Vznikaly od 8. do 12. století, přičemž ty starší z nich jsou zdobené jen geometrickými vzory a až později se začaly užívat i biblické motivy, které patrně sloužily jako kázání. V Clonmacnoise lze najít tři slavné kříže, z nichž nejvýznamnější je Kříž písem svatých, na němž je možné vidět motivy posledního soudu a ukřižování a dole je vyobrazen sám svatý Ciarán a král Diarmaid při zakládání katedrály.
Samostatnou kapitolu v architektuře této doby představují kamenné oratoře. Jedná se o stavby ve tvaru převráceného člunu, sestavené z kamenů, které na sobě drží jen svou vlastní vahou. Jsou na sebe naskládané s takovou přesností, že do nich ani dnes nezatéká! Za jednu z nejlépe zachovaných je považována starokřesťanská kaple Gallarus Oratory na poloostrově Dingle. Na celém ostrově je jich možné najít dochovaných asi dvacet.
Když přišli Vikingové
Součástí klášterních areálu jsou často i zvláštní válcové věže. Vidět jsou po celém Irsku a vznikat začaly na obranu proti Vikingům. Ti sem poprvé vpadli po roce 800 a zpočátku užívali ostrov jen jako cíl svého rabování. Později se tu však usazovali a zakládali města na pobřeží, jako je např. Dublin či Limerick.
Válcové věže se stavěly především od 10. do 12. století v klášterních komplexech a představovaly bezpečné místo pro uchování vzácných rukopisů i úkryt obyvatelstva. Sloužily však i jako skvělá pozorovatelna. Vchod do nich byl umístěný ve výšce až čtyř metrů nad zemí, a tak bylo možné se dovnitř dostat jen po žebříku. Žebříky také propojovaly jednotlivá patra. Věže dosahovaly výšky až kolem třiceti metrů a nahoře byly zakončeny špičatou kamennou střechou. Jednu z nejhezčích věží je možné vidět v klášterním komplexu v Glendalough.
Proti Vikingům se postavil irský velekrál Brian Boru. Roku 1014 je porazil v bitvě u Clontarfu, ale sám v bitvě zemřel a po jeho smrti pokračovalo mnohasetleté období vnitřních bojů o trůn. Velmi nešťastně je ukončil král Dermot Macmurrough. Roku 1169 totiž požádal o pomoc anglického krále Jindřicha II. Ten nezaváhal a poslal na ostrov svá vojska, která celou zemi dostala pod svou kontrolu. Mimochodem, Angličany tenkrát vedl Richard de Clare, přezdívaný Strongbow. Možná to slovo znáte jako název oblíbené značky cideru.
Aby mohli Angličané nepoddajné Iry lépe ovládat, začali stavět nový typ hradů. Původně se jednalo o dřevěné stavby s vnější palisádou, které postupně dosáhly dokonalé podoby kamenných staveb s cimbuřím. Výsledkem byly vysoké hranaté obytné věže s točitým schodištěm uvnitř. Chránila je i kamenná zeď, která zároveň vytvářela nádvoří, jež se při obraně používalo jako výběh pro skot. Pozůstatky těchto věží můžete vidět např. na hradě Carrickfergus, ale i v největším anglonormanském hradě Trim či na "Janově hradě" v Limericku.
Pod nadvládou Angličanů
Angličané spolu se svou kulturou přinesli i nové architektonické prvky. K výraznějším stavbám pak patří až ve 20. letech 18. století georgiánská venkovská sídla, která si v palladiánském a neoklasicistním slohu stavěli především bohatí statkáři.
Mezi těmi nejslavnějšími lze jmenovat Powerscourt na úpatí Wicklow Mountains. Postavit jej nechal 1. vikomt z Powerscourt Richard Wingfield a jeho vzdálený potomek pak založil dechberoucí zahrady, do nichž umístil předměty, které sesbíral na svých cestách po Evropě. Kochat se jejich nádhernou se dá i celý den. K dalším sídlům této doby patří např. Emo Court s velkolepým průčelím s jónským portikem, Russborough House, který se do dnešní doby zachoval v původním stavu, či Castletown, postavený pro předsedu poslanecké sněmovny Williama Conollyho.
Venkovské stavby prostých lidí však měly po staletí mnohem skromnější podobu. Dodnes můžeme vidět malé kamenné domky s jedinou místností, jejichž střechu pokrývá břidlice nebo došky. Na podlaze z udusané hlíny žily rodiny rolníků a zemědělců a světlo dovnitř přicházelo jen skrze malá okna.
Města naopak na počátku 18. století zažila výstavbu elegantních vysokých domů, které se o století později často proměnily na nájemní. Typické jsou pro ně balkonky z kovaného železa, architrávy a segmentové nadsvětlíky v portálu. Tato původní zástavba se dochovala např. na dublinských náměstích Fitzwilliam Square či Merrion Square. Tady jsou také k vidění vchodové dveře, zářící nepřebernou škálou barev, díky nimž se na první pohled velmi podobné domy dají snadněji odlišit. Dle dublinské legendy za natřením dveří jásavými barvami stojí potřeba mužů, vracejících se pozdě v noci či brzy ráno z pubs, najít ten správný vchod.
Moderna v kulisách tradice?
Irsko však neustrnulo v architektuře své minulosti. Právě naopak! I v jednadvacátém století tu vzniká mnoho nových projektů, které odráží otevřenost obyvatel tohoto ostrova jak v pojetí staveb, tak i v jejich umístění, ale i ve výběru materiálů. Vidět tak lze např. v malé vesničce Knocktopher přístavbu středověkého kláštera z betonu, skla a dřeva, prosklené rodinné domy v kamenité krajině Burren, ale i kontraverzní, sto dvacet metrů vysoký Monument světla v podobě dutého jehlanu z matné oceli přímo v centru Dublinu na O´Connell Street.
Chtěli byste zajímavosti a krásy irské architektury ukázat Vašim studentům "naživo"? Můžete se nechat inspirovat vzorovým programem do Irska nebo Vám zájezd rádi připravíme na míru.
Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy
Vloženo: 2.12.2019
Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.
