Teutoburský les a Externsteine

Teutoburský les je oblast zalesněných vrchů, která se rozkládá na území spolkových zemí Severní Porýní-Vestfálsko a Dolní Sasko. Právě v tomto lese se v r. 9 n.l. odehrála bitva mezi římskými legiemi a germánskými kmeny, která představuje jednu z největších a nejdrtivějších římských porážek. A navíc les skrývá další tajemství...

Bitva v Teutoburském lese

Po smrti Julia Caesara se Římská říše ocitá v bouři brutálních občanských válek, které končí r. 27 př. n. l. nástupem prvního císaře Augusta na římský trůn. Období chaosu a nestability je nahrazeno rozkvětem umění a také získáváním nových území. Území Římské říše v této době dosahuje od nehostinné Hispánie (dnešní Španělsko), přes Británii až po pouště v Sýrii. Císař Augustus však chce Římskou říši dále rozšířit a své úsilí zaměří na oblast severně od Dunaje. Germánské kmeny však nechtějí své území přenechat Římanům. Podnikají útoky, během nichž rabují a zabíjejí. Císař jim vše oplácí stejnou mincí a posiluje posádky na hranicích. Po řadě bitev se podaří situaci v Germánii stabilizovat a na počátku našeho letopočtu je tato oblast klidnou provincií Římské říše.

Císař Augustus má však větší plány a přeje si posunout hranice říše až k Baltskému moři. Na pozici správce Germánie je jmenován Publius Quinctilius Varus, manžel císařovy neteře. Varus bere svou funkci správce jako čistě administrativní a Germány neustále podceňuje.

V září r. 9 n.l. se Varus chystá přesunout do zimního tábora, ale zastihne jej zpráva o menších kmenových nepokojích, které však považuje jen za lokální potyčky. Přesto se rozhodne, že je nutné tyto rebelie potlačit. Varovo sebevědomí je obrovské a nepochybuje o svém vítězství. Se třemi legiemi vojáků (přes 20 tisíc mužů) se tedy vydává přes Teutoburský les, hustý lesní porost ležící mezi řekami Ems a Vezera. Netuší však, že nepokoje jsou jen důmyslná past vůdce Cherusků Armina. Tento mladý šlechtic v minulosti působil jako voják pod římským praporem, a tak dobře zná taktiku římského vojska.

Po několika kilometrech pochodu k Varovi přicházejí poslové s hlášením, že opožděné jednotky legionářů jsou pod těžkým útokem. Varus se rozhodne kolonu otočit a zamířit do Münsteru. To se ukáže jako osudová chyba, neboť po několika hodinách pochodu za tmy, hustého deště a silného větru začnou Germáni nepřipravené římské legionáře zasypávat šípy a oštěpy. Vzhledem k terénu, který brání římskému vojsku se plně rozvinout, dojde k boji muže proti muži, při kterém mají jasnou převahu germánské kmeny. Krutá bitva trvá celou noc a zemře při ní stovky římských legionářů, ale také žen a dětí, které skupinu při cestě do zimního tábora doprovází. Ráno se Římané zbaví všeho, co by je brzdilo při postupu, a pokračují v cestě. Následují další boje, tentokrát na otevřeném prostranství, avšak legionáři jsou zatlačeni zpět do Teutoburského lesa. Boje legionářů s germánskými kmeny trvají tři dny a tři noci a ztráty v římských řadách se násobí. Publius Quinctilius Varus neunese porážku a společně s veliteli legií spáchá sebevraždu. Zbylí přeživší skončí jako otroci nebo obětní dary.

Zprávy o porážce se dostanou až do Říma k císaři Augustovi, který přehodnotí své plány a za severozápadní hranici své říše určí řeku Rýn. Římané se od porážky v Teutoburském lese již nikdy nepokusí ovládnout kmenová území na východ od Rýna.

Externsteine - lesní pevnost

Vydáte-li se na procházku Teutoburským lesem, tak jistě nepřehlédnete 5 vysokých vápencových pilířů, které se tyčí jako strážci minulosti do výšky až 37,5 m. Jedná se o tzv. Kamenný hřeben neboli Externsteine, který při pohledu zdálky připomíná ruiny starověkého města. Tyto pilíře by však mohly vyprávět o historii lidstva - pamatují lovce z doby pravěku, pohanské rituály, křesťanské mnichy, ale také středověké orgie nebo chtivé nacisty.

Podle legendy tyto kamenné pilíře postavili přes noc obři, ale vzápětí je sežehl ďábel. Proto bizarní pokroucené tvary prý skály získaly v žáru pekelných plamenů. Externsteine zaujímá v německé duchovní tradici obdobné postavení jako megalitický kruh Stonehenge ve Velké Británii.

První osídlení Externsteine

Stáří Externsteine se odhaduje na miliony let a archeologové zde při svých vykopávkách objevili zbytky kamenných nástrojů, které se datují do doby zhruba před 12 000 lety. Na vrcholu nejvyššího skaliska, které připomíná šikmou věž v Pise, se dokonce nachází jakási pravěká observatoř. Je zde oltář v podobě malého okénka ve stěně, které má zajímavé astronomické vlastnosti. Ukazuje totiž na místo, kde vychází Slunce o letním slunovratu, ale také jím lze pozorovat Měsíc v jeho nejsevernější poloze. Mohlo by se říci, že se jedná jen o náhodu, ale to si nemyslí staří pohané, kteří se zde scházeli ke zpěvu hymnů a uctívání přírody.

Jak čas plyne, tak pohanství pomalu vytěsňuje křesťanská víra. Císař Karel I. Veliký je znám jako zarytý křesťan, který se snaží potlačit jakékoliv projevy pohanství. Jeho poskokové zničí nejednu pohanskou svatyni a roku 782 dorazí i k Externsteine. Z jakéhosi neznámého důvodu však zdejší svatyni křesťané nezničí, ale naopak ji přijmou za svou.

Křesťanští mniši rozšiřují skalní pokojíky a ve stěnách hřebene tesají obrazy i schodiště. Dodnes se vedou spekulace, proč zrovna Externsteine považují mniši za posvátné místo. První písemná zmínka pochází z r. 1115, kdy zde benediktini údajně zřídili kapli. Ovšem důvod tohoto počinu zůstává neznámý. Jednou z teorií je, že kaple zde vznikla pod vlivem vyprávění křižáků o podobných svatých místech v Jeruzalémě. Odkazem křesťanského období je velkolepý reliéf na jedné ze skal, který se nazývá Snímání z kříže.

Od středověku po současnost

V době středověku se Kamenný hřeben z poklidného a náboženského místa stává rušným místem. V těchto neklidných časech se majitelé panství, na jehož území se skalní útvar nacházel, střídají snad rychleji než roční období. Jeden z majitelů skály opevní a zbuduje si z nich pevnost, čehož využije jeden z jeho mnoha následovníků, který zde vězní ty, kteří mají jiný názor než on. Dochovaly se i zprávy, že někteří majitelé se rozhodli vrátit k pohanským rituálům, které však pojaly po svém. Externsteine se tak stalo místem sexuálních orgií (což by se jistě nelíbilo křesťanským mnichům, kteří zde žili jen o několik století dříve).

S nástupem uměleckého a filozofického směru zvaného romantismus se v 19. století skalní útvar vrátil do původního stavu. Doba klidu však neměla dlouhého trvání. Ve 30. letech 20. století se Externsteine dostává do hledáčku nacistů, kteří jsou známí svým zájmem o historii a okultismus. V r. 1932 velitel gestapa Heinrich Himmler zakládá nadaci, která podporuje archeologický výzkum tohoto skalního útvaru. Výzkum zde probíhal dva roky a nalezené předměty byly využity pro podporu nacionalistické ideologie.

Dnes je Externsteine cílem turistů, vědců, ale také moderních pohanů a neonacistů. O letním slunovratu se zde každoročně koná festival podobný americkému Woodstocku, na kterém se sejdou davy lidí.

Tajemné Externsteine

Skalní hřeben Externsteine je plný útvarů, jejichž význam a původ je zahalen tajemstvím. Záhadou například zůstává význam vytesaného schodiště, které nikam nevede, podivných plošin a výklenků, nebo do skály vytesané rakve. V nejširším sloupovém útvaru se nachází rozsáhlá síň nepravidelného tvaru se dvěma vchody. Oběma okny a severovýchodním vchodem lze pozorovat o letním slunovratu východ Slunce.

Nejpůsobivěji však působí malá kaple vytesaná pod vrcholem jednoho ze sloupů, do které je možné se dostat po schůdkách ve skále a po vratké lávce. Kaple nemá střechu a na východním konci se nalézá výklenek se sloupovým oltářem, který nemá v běžné kostelní architektuře obdoby. Přímo nad oltářem je kruhové okno o průměru 50 cm. V 19. století si badatelé všimli, že okno je spojeno se dvěma význačnými astronomickými úkazy - východem Slunce o letním slunovratu a nejsevernějším místem, ve kterém vychází měsíc. Jelikož Externsteine leží v přibližně stejné zeměpisné šířce jako světoznámý Stonehenge, tak se vědci domnívají, že kaple sloužila ke stejnému účelu jako slavný megalitický kruh.

Ve 20. letech 20. století se zkoumáním významu Externsteine zabýval evangelický pastor Wilhelm Teudt, který zjistil, že skalní útvar je součástí sítě tzv. „svatých čar“ v severním Německu. Teudt tvrdil, že tyto čáry spojují posvátná místa a propojují Externsteine s dalšími prehistorickými místy, např. s kruhovou kamennou sestavou v nedalekém Bad Meinbergu. Teudt také tvrdil, že nad kaplí se nacházely další síně a dřevěné stavby, které sloužily k pozorování astronomických jevů a skalní pilíře Externsteine tak bývaly střediskem dávného slunečního kultu. Byl přesvědčen, že celý komplex kolem kaple úmyslně zničili mniši, aby místo očistili od pohanství a učinili tak kapli způsobilou pro křesťanské bohoslužby.

Závěrem

V roce 1926 se Teutoburský les stal přírodní rezervací a samotný skalní útvar Externsteine byl později vyhlášen národní památkou. Každoročně vápencové útvary navštíví více než 500 tisíc návštěvníků. Na skály lze libovolně šplhat, ale některé části jsou chráněné kvůli vzácným druhům rostlin. Na boku nejvyššího pilíře je vytesán výjev, který zobrazuje snímání Krista z kříže. Díky této plastice je Kamenný hřeben oblíbeným poutním místem křesťanů. Jedná se totiž o jediný případ byzantského umění v Německu.


Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy

Autor: Štěpánka Lorencová, 29.10.2018

Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.