Londýnské drobnosti
Taky máte pocit, že Londýn znáte jako své boty a nic už vás tam nemůže překvapit? Určitě jste slyšeli o uličce, v níž se jezdí vpravo (a není v Londýně jediná), víte, že horní lávka Tower Bridge byla původně určena pro pěší a celý most nahradil dřívější tunel, který přestal dostačovat, že Covent Garden se jen omylem nenazývá Convent Garden, ale třeba i to, že většina londýnské underground, tedy „podzemky“, jezdí vlastně nad zemí. Ale možná přece jen nevíte, že…
Nelsonův pohled
Trafalgarské náměstí znáte jak své boty. Víte, že je tam národní galerie, kanadská ambasáda, kostel svatého Martina v polích, kašna, čtyři lvi, tři plné a jeden prázdný podstavec, … Ale tušíte, kam se vlastně dívá admirál Nelson, umístěný vysoko na sloupu?
Abyste to zjistili, musíte si stoupnout přímo před něj. Hrdina bitvy u španělského mysu, v níž 21. října 1805 zahynul, má totiž zvláštně stočený pohled. Upírá jej směrem k ulici The Mall. A není to proto, že by se chtěl kouknout královně do oken – v jeho době bylo navíc oficiální sídlo britských monarchů úplně jinde.
Skutečný důvod tuší jen málokdo. I když jste po ulici, vedoucí od Oblouku admirality k Buckinghamskému paláci šli mnohokrát, možná jste si nevšimli vršku černých lamp, které tento bulvár lemují. Když zvednete oči, uvidíte na nich lodě! Admirál Nelson totiž přehlíží svoji flotilu, která zvítězila v jeho poslední bitvě.
A když jsme u sochy tohoto britského hrdiny… slyšeli jste, že si Nelson nepřál být vhozen do moře, jako se to dělalo s těly běžných námořníků, ale ještě než umřel, vyslovil přání, aby byl pohřben na rodné hroudě? Plavba domů ale nějaký ten pátek trvá a jižní sluníčko moc zachování těla neprospívá. Námořníci ostatky svého velitele proto naložili do sudu s brandy, a tak mohlo být splněno jeho velké přání. Místo svého posledního odpočinku našel v londýnské katedrále svatého Pavla.
Teprve v roce 1843 vznikla slavná socha na pětapadesát metrů vysokém korintském sloupu. Tohoto muže oceňovali nejenom jeho vojáci, ale i např. Adolf Hitler, který měl v plánu po dobytí Británie sochu převézt do Berlína.
Podivné londýnské cabs
Pojďme se ale z historie vrátit do našich časů. Tušíte, kde vzaly londýnské taxíky svůj podivný tvar? Přesněji onu zvláštní vybouleninu na místě kufru?
Kdyby se vám dovnitř někdy podařilo nakouknout, zjistíte, že podlouhlá dvířka ukrývají malý a zcela nepraktický prostor. Nevejde se do něj kufr, maximálně menší taška, a tak většinou zůstává prázdný. I když… mnoho řidičů tzv. cabs tu má schovaný malý přívěšek v podobě otepi slámy.
Vysvětlení je vlastně velmi jednoduché, i když se za ním popravdě musíme znovu vydat do historie. Roku 1654 byl totiž schválený zákon, který z provozování nájemných povozů udělal oficiální řemeslo. (Mimochodem, tento zákon vytvořil nejstarší regulovaný dopravní systém na světě.) No… a tento zákon myslel i na chudáky koně a nařizoval provozovatelům povoznictví mít na každém voze místo na otep slámy. A jelikož britské zákony nepozbývají platnosti jen tak, platí toto nařízení dodnes. Onen malý a zcela zbytečný kufr má tak velikost přesně oné otepi slámy, i když koňům pod kapotou dnešních taxíků k výkonu stačit určitě nebude.
A přemýšleli jste někdy nad nezvyklou výškou taxíku? Interiér musí být totiž tak vysoký, aby se do něj vešel sedící muž v klobouku. Protože Angličan bez klobouku prostě není Angličan, že? :)
Londýn brázdí čtyřiadvacet tisíc těchto dříve jen černých, dnes už různobarevných vozidel, ale získání licence vůbec není jednoduché. Po náročných třech letech studia čekají zájemce ještě náročnější zkoušky, během nichž musejí prokázat znalost tři sta dvaceti základních tras, dvaceti tisíc významných míst a všech ulic v okruhu šesti mil od Charing Cross.
Dvě uniformy pod jednou střechou
Taky v Londýně vždy obdivujete dokonalé střídání vojáků na koních u Horse Guards? Možná, že jste si to ani neuvědomili, ale královnina jízda má dva typy uniforem. Toto rozdělení přetrvává už od 17. století, a vzniklo jako důsledek zrušení monarchie a nástupu republiky. Tedy aspoň na nějaký čas.
Takže… znovu hurá do historie.
Nové státní uspořádání, tedy spíše jeho představitel lord protektor Oliver Cromwell, potřebovalo nový důvěryhodný jezdecký regiment. Jeho příslušníci nosili červené kabátce, svou barvou připomínající revoluci, ozdobené černým límcem. Poznají se i podle bílého chocholu na helmě.
S budoucím králem Karlem II. zůstal regiment jeho popraveného otce Karla I. Tito vojáci mají na sobě uniformu v barvě královské modři a na jejich helmě se skví červený chochol. Když Karel II. nastoupil na trůn, ponechal si oba dva regimenty. Právě on také určil, že všichni koně musejí být černí, aby vzbuzovali větší hrůzu u nepřátel. Výjimkou má pouze bílý kůň trubače a na barvě koně, který nese buben, nezáleží.
Mimochodem… všimli jste si, že každý jízdní regiment nosí i přezku helmy na jiném místě?
A ještě jedna poznámka k Horse Guards. Málokdo věnuje pozornost hodinám na věži nad průchodem touto budovou. Podíváte-li se na ně pořádně z Horse Guards Parade, můžete si všimnout temné tečky u římské číslice II. Právě ve 14.00 byl totiž u protějšího Banqueting House popraven 30. ledna 1649 král Karel I.
Nosy v Londýně
Už jste slyšeli o londýnských nosech?
Ne, ne, ty ve tvářích Londýňanů se v ničem neliší od ostatních. Jde nosy zcela jiné!
Roku 1997 se v centru hlavního města monarchie objevilo množství sádrových nosů. Autor, po několik dalších let neznámý, je tajně rozmístil na různé významné budovy, jako je např. Tate Modern, Národní galerie či South Bank Centre.
Objevily se z ničeho nic, bez vysvětlení. A tak kolem nich lidé začali spřádat různé teorie a legendy. Doslechnout se můžete, že se jedná o výsměch králi Edwardovi VII., jehož nos nebyl zrovna standartních rozměrů, od jiných se dozvíte, že se jedná o nos Angličany nenáviděného Napoleona, a když se jej dotknete, jako byste tomuto vojevůdci dali přes nos. Mnozí vyráželi hledat nosy v Soho, neboť – prý – kde se dotkne všech sedmi rozmístěných v této čtvrtí, bude mít po zbytek života štěstí.
Záhadou tyto nosy zůstaly až do roku 2011, kdy byl odhalen jejich autor, anglický umělec Rick Buckley. Teprve tehdy vysvětlil, že se jedná o odlitek jeho vlastního nosu a v centru Londýna jich rozmístil celkem sedmatřicet v rámci kampaně proti umístění CCTV kamer po celém městě.
Do současné doby se jich dochovalo jen deset. Ten nejznámější si můžete prohlédnout při průchodu pod Obloukem admirality.
A budete-li se v Londýně dobře dívat, narazíte i na uši.
Že jste už o tomhle všem slyšeli? Tak co říkáte tomuhle:
Stejně jako v Paříži, má i Londýn svůj „bod nula“. Všechny vzdálenosti do Londýna z jiných částí Spojeného království jsou měřeny z jednoho místa – a tím je Charing Cross.
Obchodní dům Harrods je světoznámý symbol luxusu a přepychu, kde se dá koupit skoro všechno. SKORO! I když do roku 1916 se tu prodával i kokain.
Londýn je pověstný svou mlhou a deštěm. Ona „mlha“ zmizela po zákazu topení pevným palivem ve městě roku 1956 a s deštěm to také není zas tak velká sláva. Londýn je nejsušší město ostrova a i roční úhrn srážek je nižší než např. v Sydney, New Yorku, Římě či v jihofranouzském Toulouse.
Londýnem neprotéká jen Temže, ale je tu i jednadvacet tzv. ztracených řek. Opravdu ztracené ovšem nejsou, jen je jejich tok schovaný pod zástavbou domů z různých dob. Jednu z nich dokonce můžete vidět! Stojíte-li na peronu na stanici metra Algate, podívejte se nahoru. Uvidíte tam hranatý tunel, kterým řeka protéká.
Chtěli byste si udělat fotku u vchodu do sídla ministerského předsedy na Downing Street 10? To se vám bohužel nepodaří, neboť tento dům chrání kromě policistů i vysoká kovová brána. Jeho repliku však najdete nedaleko ulice The Strand na Adam Street v čísle 10. A tady si jej vyfotit bez problému můžete.
V Anglii platí spousta podivných zákonů, vycházejících z dávné historie. Podle jednoho má povinnost věnovat každá loď královského námořnictva, která vjede do Port of London, soudek rumu hlídači Toweru. Stejně tak podle platných zákonů nesmíte umřít v Houses of Parliament a královna potřebuje povolení starosty City, kdykoli chce projet tuto čtvrť.
I když se to nezdá, v Londýně najdete mnoho českých stop. Všichni asi vědí, že středovou osu London Eye vyrobila dceřiná společnost Škody Plzeň. Málokdo ale tuší, že např. katedrála Soutwark ukrývá pamětní desku Václava Hollara či jedna z modrých plaket v ulici Bayswatter Road připomíná místo, kde byla naplánována operace Antrhopoid. V britské historii najdeme i Annu Českou, jejíž obraz visí v Buckinghamském paláci a která je pohřbená ve Westminsterském opatství. A přehlédnout bychom neměli ani obdivované stavby českých architektů Jana Kaplického a Evy Jiřičné.
Tak co? Prozradili jsme vám něco nového? Londýn umí vždycky překvapit a jeho tajemství může člověk odkrývat po celý život.
Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy
Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.
