Jan Hus v Kostnici

Všichni ten příběh dobře známe. 6. července roku 1415 byl ve městě Kostnice na břehu Bodamského jezera upálen český reformátor, náboženský myslitel, kněz a vysokoškolský pedagog Jan Hus.

A proti tomuto kladnému hrdinovi stál proradný Zikmund Lucemburský, liška ryšavá. Muž, který v českých dějinách zastává roli toho, kdo může za všechno špatné. Vylíčený v naší historii tak drsně, že většina z nás je přesvědčená, že se muselo jednat o zlotřilého Němce. I když jeho otcem nebyl nikdo jiný než Karel IV.

Bylo to ale opravdu tak jednoduché? Pojďme se vydat po Husových stopách do německé Kostnice, kde najdeme množství připomínek Mistrových posledních dnů.

Jak to celé začalo

Celý příběh musíme začít ještě v Praze.

Píše se počátek 15. století a situace v Evropě není zrovna ideální. Celospolečenská krize zachvátila téměř celý kontinent, o římský trůn se přou tři panovníci, církev se více než o moc boží hádá o moc světskou a vše korunuje zvolení třech papežů. Všem je jasné, že je nutné provést reformu západní církve, ale představy o míře těchto změn se zásadně liší.

Na svou dobu poměrně radikální názory hlásá správce a kazatel Betlémské kaple na Starém Městě pražském Jan Hus.

Narodil se někdy kolem roku 1371 patrně v jihočeském Husinci, po škole v Prachaticích odešel do Prahy na artistickou fakultu vysokého učení, kde roku 1396 získal titul mistra a začal tu i vyučovat.

Patrně v roce 1400 byl vysvěcen na kněze a o dva roky později už pronášel plamenná kázání v Betlémské kapli. Pod vlivem anglického myslitele Johna Wycliffa požaduje nápravu církve i společnosti a prosazuje tak neotřelé a revoluční myšlenky, jako je třeba ta, že nejvyšší normou lidského života je Písmo svaté.

Mluví česky, což mu společně s požadavkem sociální reformy přináší obrovskou popularitu především mezi českými obyvateli města. Na jeho straně však stojí i král Václav IV. či královna Žofie. Trnem oku je naopak hlavně německým studentům i mistrům vysokého učení pražského.

V konečném důsledku musí roku 1412 Prahu opustit. Zpočátku putoval z místa na místo, po roce se usadil na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí, kde napsal jeden ze svých nejvýznamnějších spisů O církvi. Roku 1414 se přestěhoval na hrad Krakovec u Rakovníka. A právě odtud vyrazil na svou osudovou pouť do Kostnice.

Kostnický koncil

Koncil, který se tu konal, trval tři a půl roku. Na břeh Bodamského jezera jej svolal císař Zikmund na listopad roku 1414. Předmětem zájmu účastníků vůbec nebyl Hus! Všichni se tu snažili vyřešit obecné problémy církve a hlavně vyřešit ostudné papežské schizma. Jenže…

Jan Hus viděl v cestě do Kostnice skvělou příležitost, jak nejvyšším představitelům církve objasnit své názory. Proto už v říjnu 1414 vyrazil na šest set kilometrů dlouhou cestu, na níž mu bezpečnost (stejně jako při návratu) zaručoval glejt samotného Zikmunda Lucemburského.

O roli uherského a římského krále (později i krále českého a lombardského a císaře římského) Zikmunda v událostech, které následovaly, se historikové dodnes přou. Jen výjimečně však z této rozepře vychází tento panovník jako podlý manipulátor, který vlastně Husovu smrt spískal.

Krásná Imperia

V době našeho příběhu byla Kostnice bohatým městem, jehož pokladnice se plnily díly skvělé poloze na jedné z obchodních stezek z Itálie do severního Německa. V té době tu žilo kolem šesti tisíc obyvatel, ale během konání koncilu tady pobývalo zároveň až padesát tisíc lidí! To přilákalo mnohé řemeslníky a obchodníky, ale třeba i osm stovek nevěstek, nepočítaje „doprovod“ církevních hodnostářů a šlechticů.

Právě tyto ženy připomíná devět metrů vysoká socha Impéria v přístavu. Žena vnadných tvarů o hmotnosti osmnáct tun se otočí kolem své osy jednou za čtyři minuty a na svých dlaních drží dva nahaté skrčky – císaře Zikmunda a Martina V., tedy papeže, který byl právě tady zvolený. Oba dva mají na sobě jen symbol své moci: císařskou korunu a papežskou tiáru.

Inspirací pro tuto alegorickou sochu se jejímu autorovi německému sochaři Peterovi Lenkovi stala povídka Krásná Imperia francouzského romanopisce Honoré de Balzaca.

Její instalace na konci mola roku 1993 se však neobešla bez problémů. Proti této kontroverzní plastice se postavila nejenom církev, ale i městská rada. Pozemek, na němž stojí, je však soukromý, a jeho majitel (Deutsche Bahn) si ji prosadil a dnes patří k bodům, které návštěvník Kostnice nesmí vynechat.

Budova koncilu

Socha se nachází jen kousíček od dvoupatrové budovy tehdejší radnice, která sloužila k zasedáním účastníků koncilu. Postavena byla na stovkách dubových pilotů, neboť půda na břehu jezera byla podmáčená. Její dnešní podoba však neodpovídá tomu, jak ji viděl Jan Hus, neboť byla přestavěna ve druhé polovině 19. století.

I tak stojí za návštěvu její strohý interiér, kde na omítnutých zdech vynikají nosníky a stromy z masivních dubových trámů.

Dnes přízemí tzv. Konzilgebäude zabírá oblíbená restaurace, která nabízí středověká jídla v moderní úpravě.

Husův dům

Ale zpátky k Husovi.

Hrdina našeho příběhu dorazil do Kostnice 3. listopadu roku 1414 a dle tradice z 16. století se ubytoval v centru města vedle brány Schnetztor v ulici svatého Pavla (ta dnes ale už nese Husovo jméno). Třípatrový dům s číslem popisným 64 byl v 16. století ozdoben tabulkou s posměšným čtyřverším, která tu vydržela celá čtyři století! Roku 1785 ji doplnila i menší kamenná Husova busta z dílny kostnického sochaře Josefa Sporera a při příležitosti druhé národní pouti roku 1878 tu přibyla i pamětní deska, kterou tu lze vidět dodnes.

Roku 1922 pak nemovitost získalo Husovo muzeum v Praze, které tady vytvořilo památník připomínající Husův pobyt v Kostnici, jeho dílo, ale i následovníky. Nakouknout lze i do pokoje, ve kterém budoucí svatý české starokatolické církve a pravoslavné církev bydlel.

Nové výzkumy (založené především na nalezených účtech) však ukazují, že ve skutečnosti se Hus a jeho doprovod ubytovali o asi deset domovních čísel blíž k centru v domě U Červené korouhvičky.

Ať už bydlel Hus kdekoli, nebydlel tu dlouho. Už 28. listopadu byl vylákán na poradu, obviněn z kacířství a uvězněn v bytě kantora kostnické katedrály. Odtud putoval do kobky dominikánského kláštera a nakonec byl na jaře 1415 přesunut na nedaleký biskupský hrad Gottlieben.

Zikmund dorazil do Kostnice na Štědrý den roku 1414 a nařídil, ať Husa okamžitě propustí. Moc světského panovníka však nedosahuje moci církevní, a tak Jan Hus zůstal ve vězení. Zikmund dělal, co bylo v jeho silách. Snažil se maximálně zasahovat v jeho prospěch, a dokonce mu vymohl trojí slyšení! Hus však odmítal jakýkoli kompromis či vybočení ze svého učení.

Münster

6. července mu v místní katedrále položili ještě jednou otázku, zda odvolá.

Marně.

Právě v tomto dómu došlo k odsvěcení českého kazatele. Byl zbaven kněžských atributů, jeho kněžský oděv a tonzuru biskupové prostřihli a na hlavu odsouzence položili papírovou korunu, na níž byli namalovaní tři ďáblové, kteří se perou o odsouzencovu duši. Nechyběl ani potupný nápis: Tento je kacíř.

Trojlodní bazilika, v níž se toto vše odehrálo, dokazuje bohatství tehdejší církve. Vznikla jako románský kostel, který prošel mnoha přestavbami. V interiéru tak lze nalézt románské sloupy, barokní klenbu, gotická okna, ale i klasicistní prvky.

Obdivovat tu můžeme nádherná dubová vrata, točité schodiště, oltář i křížovou chodbu. Při vstupu nelze nad portálem přehlédnout tři sochy, znázorňující svaté, kterým je kostel zasvěcen, a to svatého Pelagia, svatého Konráda a Pannu Marii. Právě po ní nese katedrála svůj název Dóm naší milé paní.

Hned za vchodem je pak možné vidět dlaždici, na níž si dle nápisu na ní Jan Hus vyslechl rozsudek. Jako kacíř totiž nesměl do kostela vstoupit. To je však v protikladu s popisem události od přímého účastníka koncilu Petra z Mladoňovic, který líčí, jak Mistr prošel chrámem a na kolenou se uprostřed shromáždění vroucně modlil.

Husův kámen

Poslední Husova cesta vedla severně od města za hradby na koňské mrchoviště. Právě tady vyrostla děsivá hranice. Odsouzence čekala i na středověké poměry drsná smrt. Byl připoután ke sloupu – jako kacíř tváří k západu – a až po bradu obložen dřevem a slámou.

Ještě jedno dostal šanci na záchranu. Říšský maršálek Hoppe z Pappenheimu jej vyzval, aby odvolal. Hus však i v této hrůzné chvíli zůstal věrný svému přesvědčení a odpověděl, že chce vesele umříti v pravdě evangelií.

Poté už nezbylo než hranici zapálit. Do praskání plamenů se ještě chvíli ozýval Husův zpěv. Jeho srdce nabodli na kůl a upekli jako na rožni nad ohněm a jeho popel byl vhozen do Rýna, aby byl tento mučedník navždy vymazaný z dějin.

Dnes na tomto místě stojí předměstí Kostnice Paradies. Obklopen činžáky tu na místě hranice trůní obrovský ledovcový bludný balvan, který byl vytažen z Bodamského jezera při stavbě železnice. Na místo Husovy smrti byl umístěn roku 1862 a šest let poté při první národní pouti přibyla i tabulka, připomínající hrdinství českého myslitele.

Nápis z druhé strany odkazuje na Jeronýma Pražského, který byl upálen na stejném místě jedenáct měsíců po Husovi.

Zajímavosti:

• Hus nebyl hlavním bodem kostnického jednání. Když ale na jaře 1415 utekl jeden z papežů, využili českého kacíře pro udržení účastníků koncilu na místě.
• Husova kauza je poměrně podrobně vylíčena už ve 20. letech 15. století. Popsal ji jeden z obyvatel Kostnice, Ulrich z Richentalu, ve své Kronice kostnického koncilu. Zcela z jiného pohledu na ni nahlíží i člen Husovy výpravy Petr z Mladoňovic.
• Když do Čech po sněmu dorazila zpráva o Husově smrti, konala se v Betlémské kapli tryzna a brzy přes čtyři sta českých a moravských šlechticů založilo svaz, z nějž později vyšlo husitství.
• Přestože se přijímání pod obojí, které vrací rovnost mezi knězem a prostým věřícím, obecně odvolává na Husa, on sám se k němu stavěl celý život spíš odmítavě.
• Připomínky českého myslitele lze najít po celém světě. V ukrajinské Bohemce a v polském Zelówě se nachází Husův kámen, sochu lze vidět třeba v Kodani a pomník stojí např. i v New York City.
• Že je odkaz Jana Husa dodnes velmi silný, dokazuje i anketa, hledající největšího Čecha. Kazatel se v ní umístil na sedmém místě.

Po stopách mistra Jana Husa se do Kostnice můžete vydat s některým z našich školních zájezdů.

Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy

Vloženo: 4.1.2021

Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.