Cornwall plný překvapení
Nejzápadnější hrabství ostrova Velká Británie je známé magickými zátokami, zříceninami hradů, prastarými kamennými kostelíky, megalitickými stavbami a především autentickou atmosférou. Přestože se stává stále oblíbenější dovolenkovou destinací, umí pořádně překvapit!
Plavání s tuleni
St Ives je malebné městečko na severním pobřeží Cornwallu u Keltského moře, které je známé svým uměleckým duchem a viktoriánskou atmosférou. Nabílené domky v úzkých uličkách tu zdobí afrikány a pelargonie, všude pokřikují věčně hladoví racci a široká zátoka s chráněným přístavem ukrývá nádherné písečné pláže.
Právě odtud vyplouvá několik lodí k nedalekým ostrovům, aby zájemci mohli pozorovat místní kolonie tuleňů. Budete-li mít smůlu a na loď se nedostanete, či nemáte-li na tuto vyjížďku dost času, nemusíte si zoufat. Čas od času se totiž některý z tuleňů vydá na „výlet“ až do centra města. Propluje tunelem v kamenném molu a zvědavě se rozhlíží mezi zakotvenými loďkami. Občas zabrousí až k pláži, kde se radostně seznamuje s koupajícími se dětmi, a vy máte pocit, že si lidé vůbec neuvědomují, že se jedná o divoce žijící zvířata. Místní správce však všechny varuje, že tuleni vůbec nemusí být tak přátelští, jak se na první pohled mohou jevit, zvlášť když se jedná o samice s mláďaty. Proto se zde nedoporučuje se zvířat dotýkat, krmit je či s nimi plavat. Pohled na ně z bezpečné vzdálenosti ale opravdu stojí za to, zvláště pak v kulisách tohoto starého rybářského městečka.
Není čaj jako čaj
Vyrážíte-li do Anglie, jste patrně připraveni na skutečnost, že místní lidé vám při každé možné i nemožné příležitosti nabídnou čaj (samozřejmě s mlékem). A to ať už jako prostředek ranního probouzení, ve chvílích odpočinku, v pauze při práci, po návratu domů, na uklidnění před spaním nebo jako skvělý prostředek na řešení jakéhokoli problému ať už fyzického či psychického rázu. Čaj jej prostě všelék, životabudič i prostředek mezilidských spojení.
V Cornwallu si však musíte dát pozor! Přebýváte-li v tomto hrabství v rodinách, nebo vyrážíte-li s místními se večer najíst, buďte ostražití! Zeptají-li se vás během večera, zdali si dáte „tea“, odpovězte ano! Místní totiž používají toto slovo nejenom pro horký nápoj, ale i pro večeři. Odmítnete-li, zůstanete nemilosrdně hladem!
Jazyk, který jak fénix vstal z popela
Když projíždíte Cornwallem, nemůžete přehlédnout fakt, že na ukazatelích kolem silnic se nachází jednak žluté, ale i bílé nápisy. Přestože občas vypadají hodně rozdílně, označují to stejné.
Jeden z nich je totiž v angličtině a druhý v kornštině. To je keltský jazyk, který se velmi podobá bretonštině a velštině a kdysi se tu jím mluvívalo. Po tzv. masakru Cornwallanů v 16. století, kteří se postavili proti násilnému zavádění anglické Knihy společných modliteb, začalo jeho používání rychle upadat a v 18. století jeho uživatelé prakticky vymřeli.
Svého obrození došel na konci 20. století, kdy začala emancipace různých částí ostrovů a kdy se objevily snahy o vzkříšení dávných tradičních jazyků. Otázkou ale je, jak moc se to povedlo. Podle statik dnes kornštinou mluví asi dvě procenta obyvatel tohoto poloostrova. Ve skutečnosti však, narazíte-li na někoho, kdo tvrdí, že tento jazyk ovládá mluví, je vám schopen většinou přeložit jen pár základních slovíček.
Země prošpikovaná jako ementál
Projíždíte-li cornwallskou krajinou, nemůžete přehlédnout množství samostatně stojících vysokých věží, připomínajících prastaré tovární komíny. Někde z nich zůstaly jen zbytky, někde se tyčí k nebi stále ve své původní (i když trochu omšelé) kráse, ale všechny značí jediné: někde hluboko dole pod nimi se schovává důl.
V Cornwallu se cín těžil již od doby bronzové. Čilý obchodní ruch se středomořím je doložen jak archeologickými nálezy v okolí Tintagelu či St. Michael´s Mount, tak v pozdějších římských kronikách. Kromě cínu a mědi se tady ukrývaly ne nepodstatné zásoby arseniku a kaolinu. Země zde byla (a stále zůstala) provrtaná skrz na skrz. Šachty klesaly do hloubky i šesti set metrů pod mořské dno a vedly někdy i osm set metrů od břehu. Množství místních obyvatel přežívalo právě jen díky práci v náročných podmínkách lomů, což se odráží i v místní kultuře, erbu, na vlajce, krojích, ale i v jídle.
V polovině 19. století se však v Evropě objevila levná měď ze Španělska, Chille a Austrálie a čínský a brazilský import cínu na konci 20. století spolu s rozvojem využívání plastů způsobily obrovský pokles cen a tak i konec hutního průmyslu ve Spojeném království.
Dnes zůstaly lomy jen připomínkou těžké a nebezpečné práce a neodmyslitelným prvkem cornwallské krajiny.
Co jinde neochutnáte
Anglická strava nepatří sice k největším světovým kulinářským lákadlům, ale v Cornwallu najdete několik jídel, která stojí za ochutnání. Všechna samozřejmě vychází z geografické polohy hrabství či z jeho historie. Proto tu na jídelním lístku lze najít více než čtyřicet druhů mořských živočichů a podstatou část každodenního menu tvoří mléčné výrobky, zelenina a maso.
Horníci, kteří ráno odcházeli do práce, potřebovali s sebou prakticky zabalené jídlo, které by ideálně zůstalo co nejdéle teplé a dodávalo by energii na celý den dřiny. No a právě tyto požadavky v sobě slučuje cornish pasty. Půlkruhový koláč, plněný vším, co bylo doma zrovna po ruce, mohli horníci udržovat teplý na svém těle a výživný byl (a je) opravdu pořádně! Rukama se dotýkali jen jeho skládaného okraje, který pak dali skřítkům. Tím si je naklonili a zároveň se vyhnuli při konzumaci místům, kterých se dotýkali rukama kontaminovanýma jedovatými zplodinami.
Na první pohled podivný je i koláč zvaný Stargazy pie. Jeho název „koláč zírající do hvězd“ vystihuje přesně jeho podstatu. Jedná se o pečené slané těsto, na jehož povrchu jsou umístěny hlavy sardinek.
Je zvláštní, že i jídlo může vyvolávat rozbroje a hádky. Stejně jako ve vedlejším Devonu je i v Cornwallu oblíbený cream tea. Jedná se o odpolední tradiční pití čaje, k němuž se podává suchý sladký bochánek scone, energetická bomba clotted cream a úžasná jahodová marmeláda. V tom se obě hrabství shodují. Problém ale nastává ve správném pořadí. Je lepší si na buchtu dát nejdříve marmeládu a pak clotted cream, nebo obráceně? Zkuste obě varianty a pak se můžete sami rozhodnout, zda preferujete devonskou či cornwallskou verzi.
Nádherná krajina, drsní lidé
Cornwall byl vždycky známý prakticky prázdným vnitrozemím a nádherně členitým pobřežím, plným strmých útesů, skrytých zátok a snadno přehlédnutelných jeskyní. Tedy ideálním prostorem pro pašeráky.
Toto „ekonomické odvětví“ se v tomto hrabství rozvíjelo už od 12. století, ovšem k největšímu rozmachu došlo až o pět století později, kdy Anglie potřebovala peníze na válku proti Američanům, a tak zvýšila daně na čaj, gin, brandy, rum, tabák a další luxusní zboží. Daně byly tak obrovské, že zvýšily cenu zboží i o více než tři sta procent! Představa obrovských zisků z nelegálně přiváženého zboží tak do tohoto byznysu přilákala celé rodiny. Ty navíc často záměrně lákaly lodě na ostré skály, kde námořníky pobily, a zboží rychle odvezly do skladu v místních jeskyních či v osamělých domech ve vnitrozemí.
Jeden z nejznámějších příběhů popisuje anglická spisovatelka Daphne du Maurier ve své knize Hospoda Jamaica. Dodnes, když toto místo navštívíte, můžete nade dveřmi vidět nápis: Cornwallský soud pašeráka nikdy neodsoudí.
Králík objevitel?
Každý Angličan ví, kde (nebo alespoň „že“) je Land´s End. Ví, že z vysokých bílých útesů se nabízí dechberoucí pohled na nekonečný oceán, aspoň na fotce viděl slavný První a poslední domek v Anglii stejně jako ikonický rozcestník. Land´s End zná opravu každý. Přestože Angličané moc necestují po vlastní zemi, většina z nich tu byla, plánuje sem jet, zná někoho, kdo tu byl či už o tomhle místě slyšel. (A to je na obyvatele ostrova co říct!)
Začíná tu také množství charitativních pochodů/běhů/jízd (na čemkoli) a okolní vřesoviště nabízí skvělé místo k Angličany tolik oblíbenému pozorování ptáků. Majitelé pozemku využili zájmu o své nemovitosti a přehradili vstup k útesům čímsi připomínajícím něco mezi zábavním parkem a obchodním centrem. Je tu prostě rušno!
O to větší bylo překvapení, když se v lednu roku 2014 jen tři sta metrů od tohoto komerčního kolosu z ničeho nic objevily osm tisíc let staré pazourky a hroty šípů. A ještě větší údiv vyvolala skutečnost, jak se dostaly na povrch. Vyhrabali je totiž divocí králíci při hloubení svých nor!
Jejich práci brzy převzali archeologové, kteří tu našli hřbitov z doby kamenné, pohřební mohyly z doby bronzové a hradiště z doby železné. Tak až budete s údivem koukat na tu okolní nádheru, můžete si díky králíkovi uvědomit, že stejný pohled si užívali i naši prehistoričtí dědové.
Krajina plná děsu
Přijedete-li do Cornwallu za pěkného počasí, nabydete dojmu ráje a pochopíte, proč je snem britských seniorů strávit tu podzim života. Hrabství však umí ukázat i své méně příjemné až děsivé stránky. Jinak by se tento kout země nestal dějištěm hrůzných příběhů, které se proslavily po celém světě.
Právě tady se inspirovala pro svou slavnou povídku Daphne du Maurier. Při cestě krajem viděla rolníka orat pole. Za traktorem bojovalo hejno řvoucích a ječících racků, kteří se snažili sbírat hmyz a červy z čerstvě obracené půdy. „A co když jim nebudou červi stačit?“ blesklo hlavou spisovatelce a námět proslulé povídky byl na světě. Té se pak chopil scénarista Ed McBain a spolu s režisérem Alfredem Hitchcockem stvořili symbol filmového hororu – film Ptáci.
Do Cornwallu také zasadil děj svého patrně nejtemnějšího případu sir Arthur Conan Doyle. Sherlock Holmes tu během své původně zdravotní dovolené řeší záhadná úmrtí sourozenců, o kterých zpočátku nikdy nepochybuje, že je způsobil samotný ďábel.
Víc slunce než v Česku
Řekne-li se Anglie, většina z nás si představí déšť, zimu a mraky. Z klimatického průměru této země však po všech stránkách vystupuje právě hrabství Cornwall. To má mírné přímořské podnebí. Zatímco nejvyšší teploty tady zůstávají asi 5 °C pod průměrem středu ostrova a odpovídají spíše jeho severním částem, v zimě teplota klesá na pobřeží i v těch nejchladnějších dnech jen těsně pod bod mrazu. V centru hrabství pak zůstává nad nulou a celodenní mráz se tu prakticky nevyskytuje. Dokonce i v únoru tady průměrná teplota bývá vyšší než 6 °C.
Přestože průměrně jen jeden den v roce přesáhne teplota 30 °C, sluneční svit si místní užívají v průměru 1 541 hodin v roce, tedy více, než jsme zvyklí v České republice!
Podnebí je tu tedy teplé, sice větrné, ale s mírnými zimami bez sněhu a mrazu. Díky tomu tu také především v zátokách jižního pobřeží mohlo vzniknout množství úžasných zahrad s bujnou exotickou vegetací, které v sobě kromě pestrých barev a vůní skrývají překvapivé příběhy.
Svět plný skřítků
Díky své poloze, odříznuté od zbytku ostrova, žili Cornwallané vždy v souladu s přírodou a zůstali pod vlivem keltské tradice déle než ostatní části země. Jejich svět představovalo moře, bažiny a doly, což se také odráží v místní mytologii. Středoevropany tak překvapí povídání o obrech, kteří postavili obrovské kamenné kruhy, o skřítcích či o mořských pannách. Stejně tak na území tohoto hrabství není nouze o strašidelné domy.
Na každém kroku se setkáváte se zmínkami o Bolsterovi, který stál jednou nohou v Carn Brea a druhou v St Agnes (vzdálených od sebe deset kilometrů), příšerném The Wrath, který si přitahoval z moře lodě a pojídal námořníky, a na Saint Michael´s Mount si každý může poslechnout tlukot srdce obra Cormorana.
Z vánku přicházejícího z moře je možné občas zaslechnout smutný zpět Matthewa Trewella, který odešel do vln se svou milovanou mořskou pannou, a místní vás při odchodu z domu často budou varovat před skřítky.
Těch tu rozeznávají hned několik druhů. V dolech je nutné dát část oběda knockers, aby na vás byli hodní, za bouře a zničenou úrodu jsou zodpovědní spriggans a na cestách si musíte dávat pozor, abyste neublížili jinak dobrým piskies. Poznáte je jednoduše – jsou jeden palec vysocí a nehledě na aktuální módu mají vždy na sobě typickou vestu, krátké kalhoty a vysoké punčochy.
Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy
Vloženo: 4.2.2020
Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.
