Kterak se katedrála stěhovala

aneb v Salisbury nefouká

Kdo někdy navštívil Anglii, jistě si zamiloval některé zvláštnosti, které jsou pro ni typické. Někomu učarovalo místní pivo, někomu bílé útesy, jiný si neodpustí fish and chips a někdo nezapomene na malebný anglický venkov. Téměř jistě ale každý zůstane v němém úžasu stát před anglickou katedrálou. Každá z celkem dvaceti šesti středověkých staveb návštěvníka ohromí svou majestátností, velikostí, duchem i zdobností.

Vznik anglických katedrál

Křesťanství se na Britské ostrovy dostalo už za nadvlády Římanů a šířilo se až do pátého století, kdy Římané odchází a na jejich místo se derou pohanští Sasové, kteří rozmach křesťanství na čas přibrzdili. Roku 597 papež Řehoř Veliký poslal na ostrovy misionáře Augustina, který se usadil v Canterbury a založil tam klášter, který jeho bratři, později Benediktini, vedli až do zrušení klášterů Jindřichem VIII. r. 1540. Během Normanské invaze na Britské ostrovy vznikají nové katedrály (a některé starší jsou přestavěny) jako centra církevní moci nad dobytou zemí. Normané přinášejí na Britské ostrovy románský stavební styl z pevninské Evropy a s ním některé nové architektonické prvky. Katedrály jsou nově mohutné, bohatě zdobené kamenné stavby, které pojmou při bohoslužbách i tisíce věřících, fungují v podstatě non stop a zprostředkovávají spojení člověka s Bohem. Mají také za cíl ohromit nevzdělaný lid, ale především jsou centry, ze kterých je ovládána dobytá země. Společně s normanskými barony a válečníky v 11. století do Anglie přichází i církevní hodnostáři, klér, a země je tak během několika málo desetiletí od invaze dokonale obsazena svými dobyvateli. Románskému stylu se podle jeho nositelů na Britských ostrovech říká Normanský. Bez nadsázky také lze říci, že Vilém Dobyvatel převedl Anglii z doby dřevěné do doby kamenné.

Battle Abbey, Hastings

Katedrály, ať už na starším základě klášterním, nebo založené na zelené louce, získaly nově velké množství pozemků zabavených porobené anglosaské šlechtě, ze kterých nejenže živily svůj chod, ale společně s ustáleným systémem desátků (jakési všeobecné zemědělské daně církvi) byly schopny financovat velké stavební projekty. Velká část příjmů katedrál pocházela i z darů návštěvníků a poutníků, přesto se zahájením přestavby nebo přístavby té které katedrály je většinou spojováno jméno některého velmi bohatého biskupa. To, jak šla někdy stavba rychle, dokumentuje například původní románská katedrála ve Winchesteru, jež byla postavena za pouhých dvacet let. (Winchesterská katedrála byla později několikrát přestavována, představu o velikosti románské stavby si lze dobře udělat v bočních transeptech, kde se dochovaly mohutné románské galerie.) Dalším příkladem neuvěřitelně rychlé stavby je katedrála v Salisbury, o které si dnes povíme trošku víc.

Katedrála ve stínu Normanů

Old Sarum je výrazné návrší nad mělkým údolím, kde se v četných zátočinách stékají řeky Wylye a Nadder a společně s řekou Bourne se vlévají do řeky Avon. Už v době před 5 000 lety zde bylo osídlení, které jistě mělo co do činění s nedalekými megalitickými stavbami. Necelých deset kilometrů severně odtud se nalézá Stonehenge a dalších zhruba pětadvacet kilometrů severně je největší megalitický komplex na Britských ostrovech, Avebury. Pravděpodobně již před nástupem doby železné se v blízkosti ustálily některé kupecké stezky, a proto není divu, že návrší bylo kolem roku 400 před naším letopočtem opevněno a vznikla zde důležitá pevnost. Římané místo kupodivu ignorovali, snad pro ně nebylo příliš důležité. Sasové dobyli pevnost r. 552, ale doba slávy měla teprve přijít. V době Vikingských nájezdů místo obsadil král Alfréd a nechal jej znovu opevnit. Od té doby se Old Sarum, tehdy známé jako Searoburgh nebo Searobyrig, stalo královským sídlem a jedním z důležitých opěrných bodů. (V latinských análech je název Sarisburie zkracován jako Sar a přidána latinská koncovka -um, čímž se ve 13. století dostáváme k dnešnímu názvu (Old) Sarum. Obě místa, Old Sarum i Salisbury jsou tedy Salisbury, jedno staré a jedno nové :))

Old Sarum dříve

Hned v první fázi Normanského dobývání Anglie bylo tehdejší Salisbury, dnes Old Sarum, považováno za jedno z nejdůležitějších míst a tak zde již r. 1070 byl postaven hrad s valem a příkopem. Hrad drželi přímo normanští králové, správce hradu byl zároveň Wiltshirským šerifem. O důležitosti místa svědčí i to, že to bylo s velkou pravděpodobností zde, kde byl Vilém Normanský (později Dobyvatel) r. 1086 seznámen s Domsday Book, velkým soupisem vlastnictví půdy, osob a majetku, jakýmsi prvním středověkým katastrem. Normané zde pečlivě zaznamenali jaké pozemky komu patří, co se kde pěstuje a chová a jakou hodnotu ten který majetek má. Vilém nechal knihu sepsat, aby zjistil, jaký majetek kdo vlastní a aby tento majetek mohl být zdárně zdaněn. Domsday book je dnes jedním z nejvýznamnějších pramenů pro dobu normanského dobývání Anglie.

Prokleté místo

Stavba katedrály byla započata velmi brzy po opevnění místa a po jmenování Hermana biskupem Salisburským r. 1075. Normané sloučili Sherbornskou a Ramsburskou diecézi a vytvořili nové biskupství právě v Salisbury. Biskup Herman se ovšem dokončení katedrály nedočkal, umírá o tři roky později a na jeho místo nastupuje již normanský baron, synovec krále Viléma a vychovatel prince Jindřicha, sv. Osmund. Katedrála je nezvykle malá, na délku má pouze 56 metrů, ale jinak stavebně odpovídá ostatním katedrálám budovaným v téže době. Je postavena na půdorysu kříže s výraznou věží a bočními kaplemi. Vysvěcení katedrály proběhne 5. dubna 1092 a zúčastní se jej Jan z Tours, biskup z Bath. Pět dní po vysvěcení však přijde bouře, blesk uhodí do věže, ta se zřítí a strhne s sebou i celou střechu katedrály a část zdiva…

Netrvá ale dlouho a stavba je obnovena. Old Sarum, tehdy ještě zvané Salisbury, je natolik významné, že není možné, aby fungovalo bez katedrály - zvláště když je to centrum nedávno vytvořené diecéze. Nová katedrála je postavena během následujících pětadvaceti let a je vysvěcena r. 1120. Ani následující století ale není příliš šťastné. Katedrála se krčí pod královským hradem, z jedné strany se dotýká hradního příkopu a z druhé je opevnění celého hradiště. Hradiště je velmi hustě zastavěno domky řemeslníků a obránců hradu, hrad je v permanenci a velmi brzy se projevují silné rozpory mezi světskými obyvateli a klérem. Hrad se také stává předmětem sporů mezi králem Štěpánem a jeho nepřáteli, spory se přenáší i na osobu biskupa a biskupský stolec zůstává nějakou dobu prázdný. O několik let později (1170) je biskup Josceline exkomunikován arcibiskupem Thomasem Becketem za ostentativní pomoc králi Jindřichu II. při korunovaci jeho syna.

Old Sarum dnes

Na konci 12. století byla situace neúnosná. Stoupající proud návštěvníků a poutníků, spory s hradní posádkou, nedostatek pitné vody, exponovaná poloha (vítr na vrcholku kopce rušil bohoslužby stejně jako bujaré pitky hradních návštěvníků), to vše byly důvody, které vedly k žádosti o přestěhování katedrály. Král Richard roku 1197 vydal povolení k přestěhování, ale až roku 1220 byla vysvěcena půda Merryfield u řeky Avony, patřící biskupovi Richardovi Pooreovi, a stavba mohla začít.

Nová, moderní, krásná

Podle legendy Richard Poore, Salisburský biskup, vystřelil šíp z hradeb Old Sarum a kde by šíp dopadl, měla se započít stavba nové katedrály. Richard prý ovšem trefil jelena, který uběhl ještě kus cesty a zemřel nedaleko řeky Avony. Rovné dvě míle vzdálené místo se zpočátku nejevilo příliš vhodné pro stavbu obrovské budovy, hladina spodní vody byla vysoko a půda byla podmáčená. Přesto, anebo právě proto (ve středověku se podobné stavby často stavěly na nevhodných místech, aby se ukázalo, že v Božím jménu lze dokázat nemožné) byly práce započaty právě tam. Základy katedrály, při jejíž stavbě bylo použito těžko představitelných 70 000 tun kamene, 3 000 tun dřeva a 450 tun olova, mají jen 4 stopy, tzn. něco málo přes jeden metr. Na stavbu byl použit jednak kámen ze staré, Sarumské katedrály, a také nový kámen z nedalekých dolů Teffont Evias.

Základní kámen byl položen 28. dubna 1220. Již v roce 1225 byla vysvěcena kaple sv. Trojice, která je tvořena nádherným síňovým prostorem. Hlavní i boční lodě, transepty, všechny klenby i chór byly dokončeny před rokem 1258. Kolem roku 1240 byla započata stavba rajského dvora a křížové chodby, kapitulní síň byla dokončena r. 1263. Celá stavba tak proběhla v relativně krátké době a díky tomu je v unikátním jednotném architektonickém stylu, v tomto případě zvaném Early English Gothic.

Katedrála v Salisbury

The top of the… England

Při stavbě katedrály se počítalo se standardní věží, ale v průběhu 13. století se plány změnily, věž rostla a rostla a zastavila se až ve výšce 123 metrů. Neočekávaně tak přibyla váha zhruba 6 500 tun, která zatížila čtyři sloupy v křížení, které na to nebyly připraveny. Podobný problém nastal i u jiných katedrál, např. v Lincolnu nebo Chichesteru, nebo v opatství Malmesbury, kde došlo ke zřícení věží. V Salisbury se středové sloupy začaly pod tíhou věže prohýbat a zřejmě nechybělo mnoho, aby se i zdejší věž poroučela k zemi. V roce 1668 katedrálu navštívil a zaměřil Christopher Wren a okamžitě naordinoval záchranné práce, které měly další deformaci sloupů a kolapsu věže zamezit. Byly vystavěny podpůrné falešné oblouky, do skeletu katedrály byl vestavěn nový podpěrný systém a věž byla zafixována. Od roku 1549, kdy se zřítila věž katedrály v Lincolnu, je Salisburská věž nejvyšší kostelní věží v Británii.

Mimochodem, po přestěhování katedrály se stalo to, co bylo nevyhnutelné – přestěhovalo se i samotné město. To, že se stavělo na zelené louce (i když trošku podmáčené), znamenalo, že bylo všude dost místa. Vznikly nové ulice a velké tržní náměstí. Rychlý vznik nového města je vidět například na pravidelném půdorysu a kolmých ulicích centra Salisbury, přiléhajícího k severní straně katedrály. Old Sarum se velmi rychle vylidnilo, domy byly zbourány a přestěhovány do Salisbury a hrad přestal sloužit už v průběhu 14 století. Zajímavostí je, že Old Sarum až do parlamentní reformy v 19. století fungovalo jako tzv. „rotten borough“, tedy místo s příliš malým počtem obyvatel, nicméně stále zastoupené v parlamentu. Naproti tomu nové Salisbury se stalo v průběhu 14. století sedmým největším městem Anglie.

Návštěva katedrály

Salisburská katedrála patří mezi nejkrásnější katedrály v Anglii. Je to především díky tomu, že je celá postavena v jednom stavebním slohu, raně anglické gotice. Její štíhlá věž, vysoká sdružená okna s lomenými oblouky a pavučiny podpěrného systému působí neuvěřitelně ladně, jako by se jen vznášela nad zeleným trávníkem, který ji obklopuje. Západní průčelí je bohatě zdobeno, podobně jako průčelí katedrály ve Wells, je silně vertikální a hlavním znakem je trojdílné sdružené gotické okno, nad kterým je v mandorle Kristus ve slávě.

Katedrála v Salisbury

Hlavní loď, boční lodě, transepty i chór jsou zaklenuty vysokou křížovou klenbou, která přitahuje zraky návštěvníků. Vertikalita je umocněna pískovcovými sloupy obepnutými mnohočetnými sloupky z tmavého mramoru. Důležité je i to, že lektorium, neboli chrámová přepážka, byla odstraněna a katedrála je vidět jako jeden dlouhý spojený prostor od západního průčelí až do východní kaple sv. Trojice. Uprostřed katedrály, v křížení, lze pozorovat prohýbání nosných sloupů, stejně jako později vestavěný podpůrný systém. Na zemi je umístěna měděná deska ukazující osu věže, která je od svého středu vychýlena zhruba o 70 cm. Tuto desku nechal instalovat Christopher Wren při záchranných pracích na konci 17. století, k jeho cti nutno podotknout, že od té doby se věž dále nevychýlila.

Katedrála v Salisbury, strop

Mezi jednotlivými žebry chórové klenby se zachovaly zbytky původních barev, jimiž byla katedrála ve středověku vymalována. Během občanské války v 17. století totiž do katedrály vnikla vojska Olivera Cromwella a zničila veškerou obrazovou a freskovou výzdobu. Také byly zničeny vitráže a jen málo ze středověkého skla se dodnes dochovalo. Zajímavostí je, že část rozbitého skla byla odvezena do Winchesteru a byla použita na znovuzasklení tamějších oken, taktéž vymlácených Cromwellovy vojáky. V samotném východním závěru katedrály je sytě tmavomodré okno z r. 1980, které je darem katedrály v Chartres a je věnováno vězňům svědomí. Je to zvláštní umělecké dílo, kde jsou umně schovány mnohé příběhy a symboly vězňů svědomí.

V katedrále je mnoho dalších zajímavostí. Mezi ně jistě patří například nejstarší, stále funkční hodinový stroj v Anglii, datovaný zhruba do roku 1386, model stavby katedrály, kde lze vidět pidimužíky všech profesí v různých fázích stavby, moderní zrcadlovou křtitelnici, v jejíž hladině lze pozorovat nádhernou gotickou klenbu a mnoho dalších.

Poklady kapitulní síně

Kapitulní síň je klenotem katedrály. V osmiboké síni s jediným štíhlým středovým sloupem je lehké nechat se okouzlit mistrovstvím tehdejších stavitelů. Kapitula je prosvětlena velkými gotickými okny a dává na odiv své nevšední zdobení. Kolem dokola se nad sediliemi táhne pruh s výjevy ze Starého zákona vytesaný v kamenných reliéfech. V tomto středověkém komiksu snadno rozpoznáme Adama a Evu, Kaina a Ábela, zmatení jazyků nebo třeba Noemovu archu. V kapitulní síni je také uschován jeden z posledních čtyř dochovaných originálů Magny Charty Libertatum, Velké listiny svobod z r. 1215. Je krásně čitelný a se základní znalostí středověkého písemnictví lze na vlastní oči rozluštit, že „Jan, z Boží vůle král Anglie, pán Irska, vévoda Normanský, Akvitánský, hrabě z Anjou…“ podepsal vše níže sepsané a to „…patnáctého dne června v sedmnáctém roce vlády“.

Katedrála v Salisbury, Trinity Chapel

Tip na výlet

Salisburská katedrála je klenotem středověké sakrální architektury. Její návštěva patří v kterémkoliv období a jakémkoliv počasí mezi povznášející zážitky. Vstupné, na rozdíl od některých ostatních podobných památek, je poměrně nízké, a lze domluvit velmi příznivou cenu pro dětské a studentské skupiny. V katedrále působí místní dobrovolní průvodci, po předchozí domluvě lze zajistit i méně nebo více podrobný úvod a výklad, samozřejmě v angličtině. Kromě katedrály lze navštívit i městečko Salisbury, kde se na hlavním náměstí konají trhy každý čtvrtek a sobotu již od roku 1227. Nedaleké Old Sarum, místo, kde byla postavena první katedrála, ze které se dochovaly jen základy, je také přístupné a je spravováno English Heritage. V těsné blízkosti Salisbury je asi nejznámější kamenný kruh v Evropě, Stonehenge. O kousek dál na opačnou stranu je pak Southampton, odkud se lze podívat na ostrov Wight, ještě o kousek dál pak přímořské letovisko Bournemouth nebo historický přístav Portsmouth.

P.S.
Věděli jste, že kamenný kruh Stonehenge, Old Sarum a „nová“ katedrála v Salisbury jsou umístěny přesně na přímce? Náhoda? Kdo ví :)

Na cestách po zajímavostech Evropy se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy

Autor: Richard Melichar, 27.3.2018

Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.