Maurské Španělsko

Nedílnou součástí dějin Španělska je i bez mála 700 let trvající muslimská nadvláda. Právě z tohoto období ve Španělsku zůstaly překrásné památky, které každoročně navštíví miliony turistů a které nepřestávají udivovat ani po staletích.

Maurové v Evropě

Na počátku 8. století se arabský vládce Tunisu Músá ibn Nusajr přeplavil s dvacetitisícovým vojskem přes Gibraltarský průplav. Po téměř 20 letech bojů ovládli Maurové prakticky celý Pyrenejský poloostrov a začali postupovat dále na severovýchod do jižní Francie. V průběhu 8. století však dochází ke sporům mezi okupovaným Španělskem a Damaškem, jehož vládci maurskou invazi financovali. Právě Damašku se zdálo, že se mu „investice“ nevrací dostatečně rychle, a proto tlačil na vládce ve Španělsku, aby zvýšili daně původnímu obyvatelstvu. To se ovšem u obyvatel nesetkalo s nadšením a vedlo to k nepokojům. Kolem roku 800 byl nejprve zastaven postup Maurů ve Francii a muslimové byli vytlačeni za hranice Pyrenejí. Poté se na severu Španělska, v Asturii, zrodil odboj, který se stal základem asturského království. Právě toto království získalo klíčovou oblast Santiaga de Compostela, odkud se v následujících staletích šířila reconquista.

Maurové na Pyrenejském poloostrově zůstali až do r. 1492, ale jejich architektonické památky jsou k vidění ve Španělsku dodnes. Zejména v Andalusii lze dodnes spatřit množství budov postavených v maurském slohu, pro který jsou typické zdobené interiéry a maurské oblouky. Původním maurský oblouk měl tvar podkovy, ale časem se stával více propracovanější a od podkovitého tvaru se ustupovalo.

Typickým znakem maurské výzdoby jsou také tzv. azulejos, se kterými se můžeme setkat jen ve Španělsku a Portugalsku. Jedná se o glazované keramické dlaždice, ze kterých jsou vytvářené překrásné mozaiky. V 16. století došlo k rozšíření užití azulejos na dekorativní nápisy, fasády obchodů nebo reklamy na zdi. Kromě maurského slohu se při návštěvě Španělska můžeme setkat se španělským pojmem „mudéjar“ nebo mudéjarská architektura. Jedná se o sloh, který stavěli muslimové na územích ovládaných křesťany. Tento sloh se užíval od 12. do 17. století.

Sevilla, Plaza Espana


Pojďme se tedy nyní vydat po maurských památkách…

Córdoba

Córdobský emirát se stal jádrem zcela nezávislého muslimského útvaru v západním Středomoří. V roce 785 zahájil emír Abd ar-Rahmán I. výstavbu córdobské Mezquity (mešity), která dodnes patří k nejimpozantnějším náboženským komplexům na světě. Více než 1000 sloupů zde podpírá 365 dvoubarevných oblouků a vytváří jeden z nejpůsobivějších interiérů na světě. Po osvobození Córdoby reconquistou v 15. století byly téměř všechny maurské budovy zbourány, ale zdejší mešita jako zázrakem přežila. Do jejího středu byl vestavěn křesťanský chrám a komplex se stal mimořádně originální „katedrálou“. Vstup do katedrály je i dnes přes dvůr zvaný Patio de los Naranjos, na kterém stále rostou pomerančovníky a stojí zde fontána, která sloužila k rituální očistě před modlitbou v mešitě.
Mezquita je největší muslimským svatostánkem v Evropě a je jediná svého druhu ve Španělsku.

Cordoba, Mezquita

Cordoba, Mezquita

Jedna legenda vypráví, že všechny palmy ve Španělsku pocházejí z prvního stromu, který vysadil sám Abd ar-Rahmán I. v zahradě córdobského paláce. V 10. století se Córdoba stala největším městem Západu a svým významem se mohla měřit s metropolemi jako Konstantinopol či Bagdád. V té době zde byla založena univerzita, škola pro lékaře, ústav pro překladatele z hebrejštiny a řečtiny a nacházelo se zde téměř 70 knihoven. Byla zde povinná školní docházka, dokonce byly zřízeny i státem dotované školy, aby se mohly vzdělávat i děti z chudých rodin. Ačkoliv je islám považován za náboženství s nepřátelským postojem vůči ženám, ve středověké Córdobě dostaly ženy prostor pracovat jako kopistky v místní knihovně.

Sevilla

Kromě córdobské mešito-katedrály je příkladem souznění islámu a křesťanství sevillská zvonice Giralda. Jedná se o 104 m vysokou věž, která je již po staletí nejvyšší věží ve Španělsku. Spodní dvě třetiny věže jsou minaretem z bývalé mešity, která zde stávala na konci 12. století, a horní třetina byla přistavěna křesťany k zavěšení zvonů. Giralda byla totiž proměněna v renesanční zvonici přilehlé katedrály Panny Marie, jedné z nejrozsáhlejších gotických katedrál na světě. Název Giralda znamená „ta, co se točí“ a je odvozený od korouhve na vrcholu věže, která se nazývá El Giraldillo. Původní pojmenování této bronzové skulptury bylo Triumf vítězné víry.

Sevilla, zvonice Giralda

Real Alcázar je královský palác v mudejárském slohu, který nechal postavit v Seville ve 14. století kastilský král Pedro I. Ukrutný na místě staršího maurského paláce. K vidění jsou zde překrásné honosné sály a rozlehlé zahrady, ve kterých se v létě konají koncerty. Tento komplex byl téměř 7 století rezidencí španělských panovníků a horní patro dodnes využívá královská rodina. Patří tak k nejstarším stále využívaným palácům na světě. Palác je společně s Giraldou zapsán od r. 1987 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Sevilla, Real Alcázar

Torre del Oro neboli Zlatá věž stojí na břehu řeky Guadalquivir. Pochází ze 13. století, bývala součástí městského opevnění a střežila vjezd do přístavu. Na protějším břehu řeky stávala stejná věž a mezi oběma věžemi byl natažen řetěz, který bránil nepřátelům plout po řece. Pojmenování zlatá získala věž podle pozlacených azulejos, kterými kdysi byla pokryta, nebo podle drahocenností z Ameriky, které se zde vykládaly. V průběhu staletí sloužila věž k mnoha účelům - kaple, vězení, skladiště střelného prachu nebo přístavní kanceláře. Dnes zde sídlí námořní muzeum shromažďující námořní mapy.

Sevilla, Torre del Oro

Zaragoza

K nejkrásnějším památkám maurské architektury patří i palác Aljafería v aragonské Zaragoze. Tento palác byl postaven v 11. století jako rezidence panovníků zdejší taify, což byla říše vzniklá po rozpadu córdobského chalífátu. Za mohutnými hradbami se zde skrývá mešita a palác s překrásnou vnitřní výzdobou, ve kterém sídlí aragonský parlament.

Zaragoza, palác Aljafería

Granada a její skvost Alhambra

Alhambra je komplex paláců a pevností maurských vládců Granady. Stojí na jihovýchodním okraji Granady na plošině dlouhé přibližně 740 metrů. Komplex měří v nejširším místě 250 m a je obehnán zdí z hnědých cihel, která je lemována 13 věžemi. Alhambra patří k nejnavštěvovanějším památkám ve Španělsku a vstupenky jsou dlouho dopředu vyprodané. Pokud byste se rozhodli tento skvostný palác navštívit, nebudete litovat. Dýchne zde na Vás maurská atmosféra a budete děkovat osudu, že se tento komplex i přes snahu o zničení podařilo zachovat pro další generace.

Alhambra má podobné rozdělení jako křesťanské středověké pevnosti - hrad, palác a obytné budovy pro poddané. Nejstarší část pevnosti Alcazaba byla postavena na izolovaném výběžku, ale do dnešní doby se z ní zachovaly jen masivní vnější zdi, věže a hradby. Ačkoliv působí Alhambra stroze, může se pyšnit skvostně zdobenými sály a vnitřními nádvořími s bazény a fontánami, které kromě okrasné funkce měly i jedno praktické využití - sloužily jako účinná klimatizace. Vodu do nich přiváděl 8 km dlouhý přivaděč z řeky Daro.

Stručné dějiny „Rudé pevnosti“

Muslimští Maurové přišli začátkem 8. století do Španělska ze severní Afriky. V 9. století vybudovali na zbytcích dávného hradiště Alcázar pevnost. Od 12. do 14. století na maurské království útočily křesťanské armády. Když ve 13. století dobyla křesťanská vojska Córdobu, tisíce Maurů uprchlo do Granady, která se stala sídelním městem zbytku jejich království. Maurové neprodleně vybudovali kolem Alcázaru obrannou zeď, postavili věže, hradby i nové vodovody, aby zlepšili zásobování vodou. Přestavěné budově dali název Rudá pevnost, arabsky Al-Kalá al-Hamrá. Další teorií o původu názvu paláce je, že se jméno odvodilo od arabského Dar al Amra, což znamená „dům pána“.

Stavbu samotné Alhambry zahájil v r. 1238 první granadský sultán a zakladatel nasridovské dynastie Muhamed I. ibn Nasr, známý jako Ibn al-Ahmar. Stavba komplexu pokračovala i za jeho nástupců. Ačkoliv hlavní část stavby paláce probíhala v letech 1284-1354, tak za vnitřní výzdobu a nádherné arabesky patří dík sedmému a osmému sultánovi nasridovské dynastie, Júsufovi I. a Muhammadovi V.

Část výzdoby byla zničena poté, co 2. ledna 1492 po osmiměsíčním obléhání vstoupili do Granady „katoličtí králové“ Ferdinand Aragonský a Isabela Kastilská. Granada byla v té době poslední maurské panství na Pyrenejském poloostrově. Maurské arabesky a kresby byly zabíleny nebo otlučeny, zlato bylo sloupáno.

Král Karel V. (vnuk Isabely a Ferdinanda) nechal r. 1526 do Alhambry vestavět, jako první renesanční stavbu ve Španělsku, palác, který dokončil až Filip V. Aby mohl být renesanční palác postaven, musela být odstraněna větší část zimního paláce.

Pak nastala staletí chátrání, zanedbávání a úmyslného vandalství, která završilo zemětřesení v r. 1821. Na počátku 19. století, v r. 1812, byla Alhambra ve vlastnictví hraběte Sebastianiho, který nechal vyhodit do povětří některé věže. Během napoleonských válek chtěli Francouzi vyhodit do vzduchu celý komplex, ale jejich pokus na poslední chvíli překazil zmrzačený voják, který výbušniny zneškodnil. V r. 1828 byly pod vedením architekta Josého Contrerase a za finanční podpory Ferdinanda VII. zahájeny restaurátorské práce. V r. 1984 byla Alhambra zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

Co vše si můžeme v Alhambře prohlédnout

Zatímco zvnějšku působí pevnost poněkud stroze, tak ve vnitřních nádvořích a síních se projevila celá škála stylů - od elegantní střízlivosti až po neskrývanou pompéznost. Interiérová výzdoba Alhambry patří k nejkrásnějším příkladům maurského umění, které v sobě kombinuje zdobnosti s matematickou symetrií. Inspiraci pro složité abstraktní mozaiky, dlaždice a štukové ozdoby umělci nacházeli v květinách a keřích, neboť islám vysloveně zakazuje umělecké ztvárnění lidských či zvířecích podob. Stěny Alhambry jsou všude okrášleny citáty z Koránu v arabském písmu.

Maurové pocházeli z pouště a byli velmi fascinováni vodou. Při každé příležitosti ji s velkou nápaditostí začleňovali do svých staveb - vytvářeli klidná jezírka, v jejichž hladině se odrážely nádherně vyvážené oblouky a ochozy.

Každé nádvoří Alhambry se něčím odlišuje od ostatních. Myrtové nádvoří lemují dva dlouhé živé ploty z myrty, podél nichž návštěvníci dojdou k jezírku, v jehož křišťálově čisté vodě plavou zlaté rybky. Na protější straně jezírka, pod nejvyšší věží Alhambry zvané Torre de Comares, se nachází Síň vyslanců, největší místnost celého paláce. Právě sem přicházeli zahraniční hodnostáři vzdávat hold králi sedícímu na trůnu ve výklenku naproti vstupu do sálu.

K asi nejznámější části paláce patří Lví dvůr, který je pojmenovaný podle 12 mramorových sošek lvů, na nichž spočívá ústřední kašna. V dobách sultána sloužila kašna jako časomíra – každou hodinu vytékala voda z tlamy jednoho ze lvů. Po dobytí Alhambry křesťany byla kašna rozebrána, aby zvědaví dobyvatelé zjistili, jak tyto vodní hodiny fungovaly. Bohužel se však nepodařilo opětovně hodiny složit a přestaly tak fungovat úplně. Dnes z tlam lvů proudí voda do kruhové nádrže, do které také čtyřmi koryty přitéká voda ze sousedních sálů. Podél okrajů nádrže lví kašny je vytesána arabská báseň. Celý dvůr je lemovaný 124 mramorovými sloupy.

Palác Karla V. patří se svým mimořádně originálním designem - do čtvercového půdorysu je vetknuto kruhové nádvoří - mezi nejvýraznější stavby celé španělské renesance. V r. 1526 trávil léto král Karel V. se svým dvorem v Granadě a rozhodl se zde vybudovat palác, který by mu poskytl více pohodlí než původní arabský palác. Nechal proto postavit palác, který spojil s maurským palácem, aby si mohl užívat i jeho krásu. Proto jsou zdobeny jen fasády na jižní a západní straně paláce, neboť severní, částečně zdobená fasáda a východní fasáda zdobená jen z poloviny přiléhají k původnímu paláci.

Alhambra se pyšní i krásnými zahradami, z nichž k nejúchvatnějším patří ty přiléhající k letohrádku Palacio de Generalife. Zahrada je vytvořena v původním maurském charakteru s množstvím živých plotů zastřižených do podoby tunelů a jeskyň, fontánami a cypřišovými uličkami.

Dobytí Granady a objevení Ameriky

Alhambra hrála svou roli i v objevení amerického kontinentu. Když se Kryštof Kolumbus rozhodl pro výpravu za nalezením západní cesty do Indie, tak nejprve oslovil portugalského krále Jana II., v jehož službách v té době pracoval. Po neúspěchu se v polovině 80. let 15. století vydal do Španělska, kde se pokoušel své návrhy předložit královskému dvoru v čele s Isabelou Kastilskou a Ferdinandem Aragonským. Více než 2 roky čekal Kolumbus na vyjádření královské rady, která měla jeho projekt prozkoumat. V r. 1488 se mu dostalo zamítnutí. Po dalších neúspěšných pokusech sehnat peníze u anglického nebo portugalského krále se Kolumbus svěřil převoru Juanu Pérezovi, že se vydá zkusit štěstí do Francie. Převor se obrátil znovu přímo na královnu Isabelu, která v Kolumbově návrhu viděla potenciál, ale bohužel v té době měla starosti s dobýváním Granady. Slíbila však Kolumbovi finanční prostředky na jeho výpravu poté, co dobyde Granadu.

Válka o Granadu, poslední velký boj španělské reconquisty, začala již na konci r. 1481 a protáhla se na 11 let. Boj to byl velice intenzivní a krvavý, granadští muslimové dobře věděli, že bojují o své bytí a nebytí na Pyrenejském poloostrově. Vše skončilo druhého lednového dne roku 1492, kdy poslední granadský sultán Boabdil, zvaný El Chico, odevzdal klíče od města Isabele Kastilské a Ferdinandovi Aragonskému. Ačkoliv historikové píší o „dobytí Granady“, tak fakticky k ničemu podobnému nedošlo, neboť katoličtí králové podepsali s Boabdilem vyjednanou kapitulaci již 25.11.1491, která však byla podmíněna řadou ústupků ze strany vítězů (obyvatelé Granady neměli být nuceni opouštět svou víru, jazyk nebo zvyky).

Granada padla a Kolumbus se rozhodl královně Isabele připomenout její slib. V té době královský dvůr sídlil v „dobyté“ Alhambře a králové Kolumba přijali v Síni vyslanců. Legenda vypráví, že královna Isabela nabídla mořeplavci na financování výpravy své šperky, neboť po letech snahy dobýt poslední muslimskou baštu na Pyrenejském poloostrově byla královská pokladna prázdná. Dne 3. srpna 1492 vypluli z přístavu Palos tři lodě - La Pinta, La Niña a Santa María - pod vedení Kryštofa Kolumba na výpravu, jejímž cílem mělo být objevení tzv. západní cesty do Asie. Po více než dvouměsíční plavbě, 12. října 1492, dopluly lodě k v Evropě zatím neznámému kontinentu. Na toto datum připadá ve Španělsku státní svátek zvaný Fiesta Nacional de España nebo také Día de la Hispanidad, který patří k nejdůležitějším španělským svátkům.

Závěrem

Muslimové zanechali v Evropě nejen pozoruhodné stavby, ale také své znalosti v mnoha oblastech, např. zemědělství, kuchyně, lékařství či vzdělání. Maurové ovlivnili i španělský jazyk a dodnes je ve španělštině užíváno zhruba 4000 slov arabského původu. Tato slova jsou snadno rozpoznatelná, neboť byla přejímána i s arabským členem a začínají tak slabikou al-. Některé tyto výrazy převzaly i jiné jazyky a jsou známy i v češtině, např. alkohol, algebra nebo alchymie. Kromě slov arabského původu nalezneme na španělském území i množství názvů oblastí nebo měst, které pocházejí právě z doby maurské nadvlády. Vydáte-li se někdy na dovolenou do jižního Španělska, tak nezapomeňte navštívit některé z památek postavených Maury. Jedná se opravdu o překrásné a unikátní stavby, které jinde nenajdete.

Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy

Autor: Štěpánka Lorencová, 2.4.2019

Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.