Zermatt - nekonečná krása
Budete-li brát Zermatt jen jako přestupní zastávku na cestě výš, nabudete díky jeho dvěma moderním nádražím, které dělí jen ulice a malé prostranství, dojmu, že je to jen nezajímavé osídlení kdesi v horách. Uděláte-li si však čas na jeho prozkoumání, okouzlí Vás nejen svou úžasnou polohou a výhledem na Matterhorn, ale i unikátní architekturou, živoucím centrem, a hlavně příběhy, které se tu nabízejí na každém kroku.
Město uprostřed hor
Zermatt leží ve švýcarském kantonu Wallis na jihu země. Přestože se řadí k těm oficiálně německy mluvícím, díky jeho mezinárodní atmosféře se tu bez problémů domluvíte i francouzsky či anglicky. K jeho necelým šesti tisícům stálých obyvatel totiž každoročně přibývá množství návštěvníků z celého světa, kteří sem přijíždějí během celého roku.
Nachází se v nadmořské výšce 1 620 m n. m. na jižním konci údolí Mattertal, které vybíhá jako boční větev z údolí Rhôny. Jeho polohu lidé, kteří Zermatt založili, nemohli zvolit lépe. Leží uprostřed dechberoucí scenérie velehor, kterým kromě proslulého Matterhornu dominují čtyřtisícovky Monte Rosa, Dom a Lyskamm. O majestátnosti těchto velikánů svědčí i fakt, že v okolí Zermattu lze najít třiatřicet vrcholů dosahujících 4 000 m n. m. (přičemž v celém Švýcarsku je jich čtyřiasedmdesát).
Jak to celé začalo?
Až do poloviny 19. století byl Zermatt jen nezajímavou zemědělskou vískou (jak napovídá i jeho název – odvozuje se z německého Zur Matte, tedy „k pastvinám“), i když už o století dříve sem začali přijíždět první návštěvníci, kteří se vydávali do okolí sbírat alpské bylinky.
První gasthof se třemi pokoji pro dva založil až v roce 1838 Josef Lauber. Jako jediný tehdy začal nabízet ubytování průkopníkům lyžování a alpinismu poté, co walliská vláda zakázala jejich přespávání u vesnických duchovních. Podnikatelský záměr se ukázal velmi úspěšným, takže roku 1853 si pronajal budovu, kde vytvořil Laubersche Herberge. Dům o dva roky později koupil a přestavěl jej na honosný hotel Monte Rosa, kde nabízel ubytování pro pětatřicet hostů.
Vzhůru k výškám
Nedosažitelnou metou všech místních horolezců i návštěvníků, kteří sem přijížděli především z Anglie, však ještě dlouho poté zůstával Matterhorn. Z nejvyšších hor Alp byl poslední nezlezenou čtyřtisícovkou a výstup na něj byl dlouho považován za nemožný. Snažili se o to mnozí.
Jako první to zkusila roku 1857 tříčlenná výprava pod vedením italského lovce Jeana-Antoine Carrela. Před svými sousedy tento pokus utajili a předstírali, že jdou na sviště, protože do hor se – podle tehdejšího přesvědčení – vydávali jen tak bez důvodu pouze blázni. Vrátili se však s nepořízenou.
O čtyři roky později pak k vrcholu – už oficiálně – vyrazili dva Angličané: cestovatel a horolezec Edward Whymper a profesor John Tyndall, přednášející fyziku v Londýně. Také marně.
Jean Antoine Carrel však svou snahu o pokoření hory nevzdal. Po dalších neúspěšných pokusech jej nově vzniklý Italský alpský spolek pověřil, aby provedl prvovýstup. A z místního podivína se tak stal obdivovaný hrdina, zvláště poté, co od organizace dokonce získal finanční podporu. Na vrchol se však jako první nedostal.
Boj o horu
V létě roku 1965 se do italského Breuilu vrátil již zmíněný Edward Whymper. S Carrelem, s nímž se už dříve o výstup pokusil, se však pohádal, a tak odešel do Zermattu, kde se spojil s dalšími výpravami.
14. července 1856 nastal den D. Sedm členů Whymperovy výpravy stanulo po hodinách náročného výstupu na vrcholu Matterhornu a na znamení vítězství nechali na dvou sněžných holích plát modrou košili.
To byl bohužel konec jejich úspěchu. Při cestě zpět čtyři z nich zahynuli. Po tomto neštěstí dokonce britský parlament projednával zákon zakazující britským občanům pobyt ve Švýcarsku.
Jenže... lze si představit lepší reklamu?
Ve stejný den vyrazil k vrcholu i Carrel. Zvolil jinou cestu a dorazil by tam jen hodinu poté, co se to podařilo jeho konkurenci. Když však nad sebou spatřil Whymperovu výpravu, otočil se a spolu se svými třemi druhy sestoupili. Do Breuilu se ten den však vrátil jen samotný Carrel, neboť ostatní se báli ostudy.
Svoji pošramocenou pověst napravili hned o tři dny později, kdy na vrcholu Matterhornu vztyčili italskou vlajku.
Město horolezců
Dobytí Matterhornu přitáhlo velký zájem horolezců i alpinistů z celého světa, takže už na konci 19. století v Zermattu fungovalo dvacet hotelů. Největší z nich Zermatterhof měl kapacitu sto padesát lůžek.
Dnes tvoří centrum Zermattu tři rovnoběžné ulice, vedoucí ve směru říčky Matter Vispa, napájené z ledovců, a jejich kolmé spojky.
Kolem největší z nich Bahnhofstrasse se tyčí typické alpské domy, které svá přízemí ve většině případů využívají jako obchody restaurace či kavárny.
Za pozornost stojí však i okolní ulice. Typické dřevěné domky, ozdobené v létě záplavou květin, skrývají architektonické unikáty tak typické pro tento region: domky na kůlech s vloženými velkými plochými kameny. Jen málokoho napadne, že se jedná o praktický a léty prověřený nápad, jak zabránit nevítaným návštěvám hlodavců.
Ekologie především
I při množství turistů, kteří sem každoročně přijíždějí, se Zermatt úpěnlivě snaží o zachování ekologické rovnováhy. Nejste-li požárník, řidič sanitky či nezajišťujete-li jiné nutné služby (jako např. svoz odpadu), autem se spalovacím motorem se sem nedostanete. I malé autobusy místní hromadné dopravy fungují na elektřinu.
Většina lidí sem tak přijíždí zubačkou Matterhorn Gotthard Bahn, na niž nasedají v nejjižněji položeném městě údolí Mattertal v Täsch, či ještě dále ve Vispu nebo Brigu, odkud mohou využít napojení na státní železnici.
Zermatt bývá nazýván nejlepším lyžařským střediskem světa – čemuž bohužel odpovídají i místní ceny.
V okolí lze využít přes dvě stě padesát sjezdovek s jednasedmdesáti lyžařskými vleky. Lyžovat je možné ve třech různorodých lyžařských oblastech, přičemž každá z nich má něco do sebe. Např. nejdelší sjezdovka Matterhorn Ski Paradise překonává při sjezdu dlouhém pětadvacet kilometrů výškový rozdíl dva kilometry.
V létě navíc Zermatt představuje ideální východiště do okolních hor. K těm nejoblíbenějším trasám pak patří 5-Seenweg kolem jezer Stellisee, Grindjisee, Grünsee, Moosjisee a Leisee.
K ledovci bez námahy
Většina návštěvníků města však vyráží hned po příjezdu dále, a to další zubačkou na vrchol Gornergratu. Ta sem vedla už na konci 19. století, i když turisté na tuto horu tehdy vyráželi jen v létě. První lyžaři si její svahy zamilovali až před druhou světovou válkou.
Cestou nahoru projede zubačka pět zastávek, přičemž už během jízdy, trvající necelé tři čtvrtě hodiny, se otevírají nádherné výhledy a cestující si dostatečně mohou užít i dechberoucí pohledy na Matterhorn. Ozubnicová železnice dlouhá 9,3 kilometry a překonávající výškový rozdíl 1 485 metrů byla postavena již roku 1898 a byla vůbec první zubačkou ve Švýcarsku.
Vlak končí ve výšce 3 090 m n. m. na rozlehlé betonové plošině. Jedná se tak o nejvýše položené otevřené nádraží v Evropě. Výše se nachází už jen to pod Jungfrau, ale to je schované v tunelu. Vybudován tu byl i hotel, restaurace a vědecká stanice, na níž od roku 1960 funguje astronomická observatoř.
Zájemci mohou vyrazit po zpevněné části až na vrchol Gornergratu ve výšce 3 135 m n. m. Z obou míst se naskýtá úžasný pohled na ledovec, Monte Rosu, ale i na třetinu evropských čtyřtisícovek. Kochat se tu lze i z pohledu na dva ledovce.
Gornergletscher je údolní ledovec spadající po západní straně masivu Monte Rosa. Pyšní se délkou 12,5 km a šířkou 1 až 1,5 km. Druhým ledovcem, který z Gornergratu můžete obdivovat, je Findelgletscher. I když dle průzkumu v roce 2005 ztratil za posledních sto padesát let přes čtvrtinu své rozlohy, stále zabírá plochu 19 km².
Máte-li štěstí na dobré počasí, určitě byste měli vyrazit na túru k jezírku Riffelsee. Ne příliš náročná cesta vede převážně dolů a v malé vodní ploše můžete obdivovat dokonalý odraz Matterhornu.
Matterhorn
Z Gornergratu si můžete vychutnat i pohled na tříboký profil Matterhornu. Ať už se z Zermattu vydáte kamkoli, bude Vás tato ikonická hora pronásledovat.
Leží na hranici Švýcarska a Itálie a tyčí se do výšky 4 478 m n. m. Její název vychází z jejího tvaru, neboť Matte v němčině znamená horská louka a Horn je roh.
I když se nejedná o nejvyšší horu Walliských Alp ani Švýcarska (v rámci celých Alp zaujímá sedmé místo), vrchol Matterhornu v podobě trojboké pyramidy zná snad každý (přinejmenším z obalu všemožných švýcarských čokolád).
Ideální pohled na tuto krasavici se naskýtá především ráno, neboť během dne se nad jejím vrcholem kupí mraky.
Dnes horolezci při jejím dobývání využívají několik přístupových cest, i když se rozhodně nejedná o pohodovou túru. Hora se však stále častěji pro své pokořitele uzavírá, neboť nad výškou 3 500 m n. m. způsobuje tání permafrostu častý sesuv horniny.
Ať už se na dobývání této magické hory, opředené mnoha pověstmi, cítíte, nebo ne, můžete se o historii jejího zdolávání dozvědět vše v Matterhorn Museum – Zermatlantis v Zermattu. Najdete jej hned vedle kostela na náměstí Kirchplatz.
Klein Matterhorn
Přímo z Zermattu se dá dostat i na Trockener Steg, odkud vedou dvě lanovky na Klein Matterhorn.
Stavba novější z nich skončila po třech letech roku 2018, přičemž materiál na její výstavbu musel být dopravován vrtulníky společnosti Air Zermatt. Nepřekvapí proto, že v přepočtu přišla na více než miliardu korun. Lanovka dlouhá čtyři kilometry překonává převýšení devíti set metrů. Rozpětí mezi její druhou a třetí podpěrou činí neuvěřitelných 2 730 metrů a její maximální výška nad zemí dosahuje dvou set metrů.
Končí ve výšce 3 883 m n. m., a tak se Matterhorn Glacier Ride může pyšnit titulem nejvýše položené lanovky v Evropě. Zájemci mohou využít pětadvaceti kabin, do nichž se vejde až osmadvacet cestujících. Podobu jim dala firma Pininfarina design studio. Rychlostí 7,5 m/s tak přepraví každou hodinu skoro dva tisíce osob. Unikát představují čtyři kabiny zvané Crystal Ride, které jsou vyzdobené krystaly Swarovski. Právě v nich si můžete užít výhled na nekonečný prostor pod sebou díky skleněné podlaze, která se na tři minuty stane průhlednou.
Na vrcholu čeká venkovní vyhlídka a nádherný rozhled se nabízí i z restaurace s panoramatickými okny. Najít tu lze i kino, v němž se promítají filmy o Alpách a horolezcích, ale i jeskyni v ledovci, zvanou Glacier Palace, s ledovými sochami.
Kromě úžasných výhledů na okolní čtyřtisícovky nabízí Klein Matterhorn skvělé lyžařské podmínky po celý rok. Ledovec pod jeho vrcholem je z velké části plochý, ale jeho sjezdovky se z něj rozbíhají jak na švýcarskou stranu, tak i do italské Cervinie.
Chtěli byste návštěvu Zermattu začlenit do Vašeho školního zájezdu? Podívejte se na vzorový program Švýcarská mozaika, který Vám samozřejmě rádi upravíme podle Vašich požadavků.
Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy
Vloženo: 1.6.2021
Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.
