Perla portsmouthského zálivu
Na výletě u moře
Sluníčko hřeje, sedíme na lavičce, ukusujeme toustový chléb s pomazánkou a koukáme na kamennou zeď s několika vylámanými okny. Kolem nás poskakují děti a hrají si na rytíře. Nikdo je neokřikuje, nikomu nevadí. Kolik asi dětí si tu hrálo za ta staletí? Kolik skutečných rytířů zde žilo? Zkoušíme si představit, jak to tu vypadalo před sto lety, před dvěma sty, pěti sty, před tisícem let… Dojídám, zvedám se a volným krokem zamířím k informační ceduli, kterých je tu několik. Velký obrázek s nápisem „umělcova představa“ mi pomáhá vykreslit si tehdejší dobu. Tohle místo bylo docela důležité, různými řemeslníky se to tu jen hemžilo. Po menším kamenném schodišti vcházím do široké věže, kde je šero a chladno. Velký krb uprostřed stěny byl v minulosti jistě v permanenci. Prohlížím si model hradu a stoupám po točitém schodišti do vyšších pater. Trochu zadýchaný vylézám až na střechu normanské věže a rozhlížím se. Přímo před námi je moře, vlastně jeho záliv, kotví tu stovky lodiček, jachet a také velkých válečných lodí, blízkost námořních doků v Portsmouth je evidentní. Za vodou jsou budovy města a vysoká, štíhlá věž ve tvaru plachty. Je to Spinnaker Tower. Na východě je v dálce vidět špička kostelní věže – katedrály v Chichesteru. Je tu krásně, kolem je klid a mír.
Portchester je jedno z dnes méně známých, leč v minulosti velmi důležitých míst. Svou stopu zde zanechali Římané, Normané, Plantageneti, Lancasterové, ale i Francouzi, i když ti asi ne úplně rádi. Úžasná historie Portchesteru začíná ve 3. století našeho letopočtu, kdy zde Římané postavili rozsáhlou pevnost. V 5. století se pevnost změnila na opevněné sídlo Anglosasů a po příchodu Normanů zde byl vybudován pevný hrad. Středověcí angličtí králové Portchester využívali především jako základnu pro své mírové i válečné cesty do Francie. Od roku 1665 hrad sloužil jako vězení pro válečné zajatce, hlavně během Napoleonských válek. Dnes je Portchester především romantická ruina, turistický cíl a krásné místo, kde se mohou děti rozběhnout po louce, sáhnout si na historii a užít si den.
Port-chester jako přístav-pevnost
Tam, kde se v anglických názvech vyskytuje „chester“, se můžete vsadit, že v minulosti pobývali Římané. „Chester“ je mnoha staletími zkomolené „castrum“, neboli římské vojenské ležení nebo tábor. Stejně jako v Colchesteru, Manchesteru, Chesteru, Goodmanchesteru, Winchesteru nebo Grantchesteru, i v Portchesteru pobývali římští vojáci. Pevnost byla vybudována na břehu velkého přírodního zálivu někdy v průběhu 3. století zřejmě jako součást opevnění jižního pobřeží před nájezdy Saských pirátů.
Přestože nelze s jistotou doložit kdy a kdo stavbu pevnosti zahájil, velmi pravděpodobně se počátky Portchesteru pojí s osobou Marca Aurelia Carausia, velitele římské flotily na jižním pobřeží Británie. Tento válečník se někdy po roce 285 dostal do křížku s oficiální politikou Říma. Když Diokleciánův následník Maximian odsoudil Carausia k trestu smrti, Carausius se prohlásil vládcem Británie a severní Galie. Maximianův zástupce, Constantin Chlorus, se proti povstalcům vypravil s velkou armádou r. 293, ale mezitím byl Carausius zavražděn svým zástupcem, Allectusem… Brrr.
Saští farmáři
Římané obývali Portchester do 5. století, kdy se poslední vojenské jednotky stáhly zpět do Říma. Po nich opuštěné hradby začali využívat noví obyvatelé, Sasové, kteří v okolí farmařili, pěstovali obilí a chovali skot a prasata. Koncem desátého století si uvnitř hradem postavili první kamennou stavbu, možná malý kostelík. Evidence z té doby je málo, archeologické výzkumy odhalily pár dřevěných domků a 21 hrobů. Záznam z roku 904 říká, že místo věnoval biskup z Winchesteru anglickému králi Eduardovi Staršímu a od té doby je Portchester s krátkými pauzami majetkem koruny.
Oč byla doba Sasů nudnější (nebo se nám tak alespoň jeví), o to výraznější byla doba po r. 1066. V Domesday Book (1086) se o Portchesteru píše, ale není uveden žádný záznam o tom, že by zde stál kamenný hrad. Nicméně koncem 11. století již musel být vyhlouben příkop a pravděpodobně byla započata stavba mohutné hranolové věže, která byla v polovině 12. století dokončena. Roku 1128 zakládá William Pont de l´Arche augustiniánský klášter uprostřed bývalé římské pevnosti, velmi rychle je vystavěna kaple a několik hospodářských budov, nicméně už v roce 1150 se augustiniáni stěhují do nedalekého Southwicku. Z kláštera se dodnes dochoval jen kamenný farní kostel, který velice zajímavý mimo jiné díky svému vstupnímu portálu a normanské výzdobě.
V roce 1153 Jindřich z Anjou, následník trůnu, věnoval hrad Henry Mauditovi, aby mu jej o rok později, již jako král Jindřich II. zase sebral. Od té doby byl hrad v královských rukách nepřetržitě až do r. 1632.
Královský hrad a základna pro výboje
Blízkost královské honitby v Forest of Bere činila dlouho Portchester Castle vyhledávaným královským místem odpočinku. Král Jan Bezzemek zde byl pravidelným hostem, stejně jako někteří další králové. Portchester byl díky své poloze vždy velmi důležitým bodem. Nejen, že chránil doky v Portsmouth a průliv Solent mezi pevninou a ostrovem Wight, ale byl také základnou, kde se shromažďovala vojska před většími akcemi. Například Eduard II. se bál Francouzské invaze a nechal hrad opevnit, jeho syn Eduard III. zde pobýval před bitvou u Kresčaku v roce 1346. Roku 1415 odsud vyplul na svoji výpravu do Francie anglický král Jindřich V. Jedná se o jednu z nejslavnějších epizod anglické historie, Jindřich tenkrát se svým vojskem křižoval severní Francii, až vyprovokoval francouzského krále Karla VI k bitvě u Azincourt. Předem zdánlivě ztracená bitva proti výrazné francouzské přesile se v den sv. Kryšpína stala díky odhodlání anglických rytířů, lučištníkům, ale i špatnému počasí a mizernému francouzskému velení jedním z nejslavnějších anglických vítězství. Zatímco Francouzi otáleli s nástupem do bitvy, Jindřich V. pronesl ke svým bojovníkům plamennou řeč, kterou později William Shakespeare tak nádherně sepsal ve své hře Jindřich V.
Úpadek, vězení, turistická atrakce
Během 15. a 16. století se hrad dostával do stínu rychleji se rozvíjejícího města Portsmouth. Přestože hrad byl vybrán jako místo, kde vkročí na anglickou půdu francouzská princezna Markéta z Anjou, aby se stala ženou příštího krále Jindřicha VIII., nebo přestože zde r. 1603 královna Alžběta pobývala s celým dvorem, hrad postupně ztrácel na významu a r. 1632 jej Karel I. prodal místnímu držiteli půdy, Williamu Uvedaleovi.
První váleční zajatci byli do již neobývaného hradu přivedeni r. 1665 za války proti Nizozemsku, bylo jich přes 2 500. Postupně přibývali další, mimo jiné i zajatci z tzv. válek o habsburské dědictví. V době Napoleonských válek se zde tísnilo přes 8000 válečných zajatců, kteří zde často zanechali na zdech svá jména vyrytá do kamenů. V roce 1796 sem byla převezena skupina asi 2 000 většinou černošských zajatců z Karibiku, kteří zde pobývali více než rok. Později zde nedobrovolně trávili čas Francouzi, kteří v roce 1810 přeměnili jednu z místností na divadlo a krátili si zde dlouhé chvíle kulturními aktivitami. Poslední zajatci hrad opustili v květnu 1814.
Dnes je Portchester takovou malou, možná trochu pozapomenutou perličkou na jižním pobřeží Anglie. Výhodou je blízkost dalších turistických cílů, jako jsou např. námořní muzea v Portsmouth, Spinnaker Tower, v Portsmouth je přístav se spojením na ostrov Wight a kousek odtud na sever je bývalé hlavní město Anglie Winchester. Římské hrady, okolo kterých se lze projít v kteroukoliv denní dobu, patří mezi nejzachovalejší římské stavby v severozápadní Evropě. Jsou přímo na břehu moře, při odlivu je možné se procházet po oblázcích a sbírat mušličky. Samotný hrad je situován v jednom rohu římských hradeb, spravuje jej English Heritage a patří mezi ta krásná romantická místa, kam se každý rád vrací. Zachovalá normanská věž je typickým příkladem normanské architektury 12. století a pokud vyšlapete schody až na střechu, budete odměněni pohledem nejen na hrad Portchester, ale i na celý Portsmouth Harbour, město Portsmouth a široké okolí. Už jste se nechali zlákat?
