Alsaská vinná stezka

Znalci a milovníci vína nezaváhají ani chvilku. Při vyslovení slova Alsasko se jim rozzáří oči, vzpomínky na jazyku vyčarují tu nejlepší chuť a v hlavě vytanou obrazy příjemných sklípků s nadšenými majiteli, kteří o vínu dovedou dlouze povídat a stejně tak dlouho i nalévat k ochutnávání.

Alsasko je totiž s vínem spojené. A tak není divu, že Alsaská vinná stezka přitahuje návštěvníky z celého světa.

Zmatky zvané Alsasko

Alsasko je zvláštní kraj. Ještě donedávna se odráželo toto jméno i v názvu celého regionu. Ten však byl roku 2016 spolu s Lotrinskem a Champagne-Ardenne sloučen pod nový celek zvaný Grand Est. I tak při příjezdu narazíte na cedule, které vás vítají v Alsasku.

Aby bylo možné pochopit místní život, architekturu i myšlení obyvatel, je nutné zabrousit do historie.

Na území dnešního Alsaska žili Keltové, Římané a Alamani, bylo součástí Franské říše i Svaté říše římské a po staletí o něj sváděly lítý boj Německo s Francií, přičemž občas patřilo jedné a občas druhé zemi.

Výsledkem je odraz obou kultur, jak v myšlení lidí, tak i na první pohled rozeznatelný v architektuře či místních názvech, ale také v podobě množství zřícenin hraničních pevností, roztroušených po kopcích od severu k jihu.

Kdybyste hledali Alsasko na mapě, najdete je na levém břehu Rýna na východě Francie u hranic s Německem a Švýcarskem. Mírně zvlněnou krajinu chrání od západu před nepřízní počasí Vogézy, které tu díky propadu zemské kůry ve třetihorách příkře klesají do nížin. Kraj tak může profitovat z teplého podnebí s nejmenším množstvím srážek v zemi.

Díky těmto skvělým podmínkám s půdou kombinující křemičitanové horniny Vogéz, vápencové kopce a aluviální rovinu (tedy se čtvrtohorními naplaveninami) bohatou na vodu, se Alsasko stalo krajem nekonečných vinic a vášnivých vinařů. Bohatství, které vinařství přinášelo, se odráží i v architektuře řadových hrázděných domů, které jsou tu v záplavě květin v oknech pečlivě opečovávány a které mohou sloužit jako skvělá učebnice architektury.

K dalším významným symbolům Alsaska patří i úžasná gastronomie a všudypřítomní čápi.
Ale zůstaňme přeci jenom u vína!

Víno, kam se člověk podívá…

Alsasko je jedinou vinnou oblastí ve Francii, kde se produkují čistá odrůdová vína. To znamená, že se lisují pouze z jedné odrůdy a rozlišují se podle hroznů a vinaře.

První víno v tomto dlouhém úzkém páse vinic bylo vysázeno už v 8. století, a tak není divu, že jeho chuť je tu dotažena k dokonalosti. Pětadevadesát procent místních odrůd patří k bílým vínům a jsou charakteristická silnou aromatičností. Vína jsou to převážně sušší, ale specialitu představují i těžká sladká vína z pozdního sběru.

Řekne-li se Alsasko, odborník si ihned vybaví sedm typických odrůd, a to sylvánské zelené, rulandské bílé, rulandské šedé, tramín kořenný, rulandské modré či muškát. Na prvním místě vždy stojí ryzlink rýnský, který je tu nejčastější a zabírá dvacet procent rozlohy alsaských vinic.

Ty tu jsou vysázené na 13 600 hektarech a jednapadesát z nich se pyšní označením grand cru. To přísluší vínům, která nesou všechny znaky typické pro místní terroir, tedy kombinaci klimatu, půdy a lokálních podmínek. Na jejich etiketě je vždy přesně označena kromě odrůdy (jako u jediných vinic ve Francii) i lokace vinice, stejně jako i rok sklizně.

Grand cru představují asi čtyři procenta roční alsaské produkce vína, vyrábí se jej tedy kolem pětačtyřiceti tisíc hektolitrů.

Roku 1962 byl Alsasku udělen také status AOC, tedy Apellation ďOrigine Controlée. Od roku 2009 je stanovený i maximální výnos osmdesát hektolitrů z jednoho hektaru vinice pro bílá vína a pětasedmdesát hektolitrů pro vína růžová. Pyšnit se tímto označením mohou skoro tři čtvrtiny alsaských vín.

Alsaská vinná stezka

Ještě před druhou světovou válkou nebyla lokální vína příliš známá. Místní vinaři vynaložili velkou snahu na jejich propagaci a roku 1953 byla označena i Alsaská vinná stezka. Z velké části kopíruje dálnici A35 mezi Štrasburkem a Mylhúzami. Začíná na severu u Marlenheimu, ležícím dvacet kilometrů západně od Štrasburku, a směřuje k jihu až k Thannu.

Silnička dlouhá 170 kilometrů se vlní mezi vinicemi, protíná desítky historických vesnic a městeček s dlážděnými ulicemi a hrázděnými domy. Díky historickým událostem, spojeným s touto oblastí, se lze kochat i pohledem na zříceniny dřívějších hraničních hradů rozesetých na prudce stoupajících svazích a vrcholcích Vogéz.

Na více než pětadvaceti místech na ni navazují stezky s naučnými tabulemi, díky nimž se lze dozvědět vše o alsaských vínech, historii kraje, ale třeba také o nikdy nekončící práci na vinici. Navíc protíná i románskou stezku, na níž je možné obdivovat úchvatné církevní stavby, jako je např. kostel v Rosheimu. Vydat se lze i na krátkou procházku cestičkami mezi vinicemi, zvanými sentiers viticoles.

Odborníci i milovníci vína tu určitě ocení možnost zastavit u některého sklípku a strávit dlouhý čas ochutnávkou a nákupem vín, doplněný zasvěceným rozhovorem s majiteli. Navíc jako bonus má každé městečko a vesnice své neopakovatelné kouzlo i přehršel zajímavostí.

Molsheim, proslulý ryzlinkem, se pyšní renesančními domy, ale i muzeem bugatek, v Obernai lze vidět zvonici Kapellturm s ochozem ze 13. až 16. století, hradby městského opevnění, ovocnou tržnici z roku 1554 i kašnu se šesti džbery. Zellenberg, posazený vysoko na kopci uprostřed vinic, nabízí úchvatný rozhled po okolí, Mittelbergheim skrývá mezi renesančními stavbami z růžového kamene mlýn na olej a starobylé lisy na víno a pochlubit se může také kronikou vinice Weinschlagbuch, v níž lze vysledovat ceny vína už od roku 1456.

V roce 2017 byl vyhlášen nejoblíbenější vesnicí Francie Kaysersberg s opevněným mostem z růžového vogézského pískovce a impozantní zříceninou zámku. Navíc sem vyráží obdivovatelé Alberta Schweitzera, který se tu roku 1875 narodil a jehož rodný dům byl proměněn v muzeum.

Skvělý výhled se nabízí i z kláštera Sainte-Odile, postaveného na 763 metrů vysokém vrcholku stejnojmenné hory a zasvěceného patronce Alsaska. Cleerbourg je známý nejsevernější vinicí v Alsasku, Turckheim starobylými domy a Eguisheim, přezdívaný městečko pod třemi hrady, proslul hned dvěma grand cru.

Pohádka jménem Riquewihr

Kdybyste si však měli z obcí Alsaské vinné stezky vybrat pro návštěvu jen jednu jedinou (i když by to byla věčná škoda), zamiřte do Riquewihru. Jeho architektonická jednota vyrazí dech každému.

Vesnice mezi vinicemi leží v údolí řeky Sembach asi šedesát kilometrů jihovýchodně od Štrasburku. Svou osadu na výběžku Vogéz tu měli už Římané a poté tu obchodník Richo založil vinohrad. Právě po něm získalo rostoucí osídlení své původní jméno Richovilaire, tedy Richovo město, z nějž zkomolením vznikl dnešní název.

Místní vinice byly velmi populární (jednu např. vlastnil i Voltaire), a tak není divu, že město rychle bohatlo. Svědčí o tom i domy z 15. až 18. století, které jako jedny z mála v Alsasku přestály bez problémů druhou světovou válku. Nevelké centrum uzavřené hradbami si stále zachovává svou historickou atmosféru. Křivolaké úzké uličky lemují opečovávané renesanční i středověké domy s arkýři, zdobenými portály a vývěsními štíty.

Nahlédnout lze i na malebné dlážděné dvorky s gigantickými lisy na víno i obrovskými sudy. Ten nejstarší na světě se však skrývá ve sklepích firmy Hugel – svému účelu slouží od roku 1715.

Colmar

Perlou mezi městy i vesnicemi na Alsaské vinné stezce je bez diskusí i Colmar. Jestliže jste viděli štrasburskou La Petite France a nabyli jste dojmu, že nic krásnějšího už nemůže být, připravte se na šok. Na velký šok.

Colmar je dechberoucí přehlídka unikátní historické architektury s neodolatelnou atmosférou. Nejstarší alsaské město, v němž dnes žije asi sedmdesát tisíc obyvatel, počítá svoji historii až k Římanům. Právě ti mu dali i jeho jméno, i když po nich osídlení nadlouho zmizelo. Obnoveno bylo až v 8. století a postupně nabývalo na významu, přičemž vrcholu své slávy Colmar dosáhl v 16. století jako středisko obchodu a říční přístav.

Díky bohatství z toho plynoucího tu lze pozorovat vývoj tradiční hrázděné architektury i jeho tří základních motivů. V centru snad neexistuje stavba, která by nestála za pozornost. K těm nejvyhledávanějším patří Dům hlav s lodžií přes několik pater, renesanční Bývalá strážnice, goticko-renesanční Maison Pfister s vyobrazením postav ze Starého a Nového zákona a s portréty papežů a císařů, či bývalá celnice Koifhus, postavená roku 1480, která je nejstarší veřejnou budovou ve městě.

Za pozornost stojí i církevní stavby jako Dominikánský kostel z první poloviny 14. století, který skrývá slavnou Madonu v růžovém keři místního rodáka Martina Schongauera, ale i nedaleký Kolegiátní kostel svatého Martina, postavený z červeného pískovce z Vogéz, který je jednou z největších staveb v horním Porýní.

Milovníci umění si na své přijdou v muzeu Unterlinden, které láká především na isenheimský oltář z počátku 16. století. Vynechat by neměli ani dům, ve kterém vyrůstal jeden z největších francouzských sochařů 19. století Auguste Bartholdi. Od roku 1922 je tu shromážděna jedna z jeho nejlepších sbírek nákresů, maleb a soch. Při návštěvě tohoto muzea mnozí dostanou také odpověď na otázku, proč návštěvníky města vítá při příjezdu kopie sochy Svobody.

Vrcholem prohlídky Colmaru je však bezesporu čtvrť zvaná Malé Benátky, v níž v 16. století fungoval říční přístav, z nějž místní kupci posílali víno do okolních měst.

Ideálním závěrem procházky po městě je návštěva cihlové budovy Kryté tržnice, kde lze ochutnat lákavé místní speciality.

Fête de…

Snad každé městečko i vesnice na Alsaské vinné stezce pořádá každý rok své slavnosti. Dostanete-li se v létě do této oblasti, neobjevíte patrně žádný víkend bez „fête“. K vidění jsou historické kroje, obdivovat můžete umění místních muzikantů a chybět nemohou ani ochutnávky vína zdejších vinařů.

K těm nejznámějším a nejnavštěvovanějším patří festival vína v Eguisheimu, který se koná koncem srpna. Kolébka alsaských vinic nabízí v tyto dny kromě folklórní zábavy i výstavu řemesel a v neděli také velký průvod. O měsíc později pak následuje slavnost mladého vína, která vítá začátek sklizně. Ochutnávku vín doplňuje i tradiční místní slanina, preclíky a nemůže chybět ani tarte flambée (či Flammekueche), tedy slaný koláč z jemné vrstvy křehkého těsta potřený crème fraîche (tedy něco jako zakysanou smetanu, ale to před Francouzi nikdy neříkejte!) a posypaný slaninou a cibulí.

Vše doplňuje trh místních produktů, kde lze vidět vše od sezónního ovoce přes chléb, koření, sýry, klobásky až po řemeslné výrobky.

Nechybí tu ani houby, kterým je však věnována samostatná slavnost o pár týdnů později. Během Fête des Champignons opět městečko ožije hudbou, trhem a samozřejmě nemůže chybět ani ochutnávka vína.

Stejně tak by si neměli milovníci vína nechat ujít ani slavnosti konané v Bergheimu koncem června, při nichž je v sobotu připravena ochutnávka Gewurztramineru (tedy kořenného tramínu), večer ples Guinguette a v neděli následuje ochutnávka vín z okolí.

Bergheim (ostatně jako i mnoho dalších měst na Alsaské vinné stezce) však stojí za to navštívit i v době adventu, kdy tu lze nasávat úžasnou atmosféru tisíců světel, která zdobí středověké kulisy úzkých uliček a vinařských domů.

Množství lidí přijíždí i první neděli v září do Ribeauvillé, kde se koná proslulá slavnost trubačů s průvodem alegorických vozů. Splněným snem pro mnohé je v tyto dny fontána, z níž místo vody tryská víno.

Objevovat krásy Alsaska a vychutnávat skvělé víno můžete třeba s kolektivem Vaší školy, rádi Vám připravíme program na míru.


Na cestách za poznáním se na Vás těší
cestovní kancelář PRO TRAVEL - specialista na školní zájezdy

Vloženo: 28.6.2021

Líbil se Vám článek? Rádi Vás budeme informovat o dalších.